1 Satan pak povstal proti Izraelovi, a ponukl Davida, aby sectl lid Izraelský. [1] [2] [3]
2 Protož rekl David Joábovi a knížatum lidu: Jdete, sectete lid Izraelský od Bersabé až do Dan, a oznamte mi, abych vedel pocet jich.
3 Ale Joáb rekl: Pridejž Hospodin lidu svého, což ho koli, stokrát více. I zdaliž, pane muj králi, nejsou všickni oni pána mého služebníci? Proc toho vyhledává pán muj? Proc má býti uvedena pokléska na Izraele?
4 Ale rec královská premohla Joába. A tak vyšed Joáb, prošel všecken lid Izraelský; potom navrátil se do Jeruzaléma.
5 I dal Joáb pocet lidu secteného Davidovi. A bylo všeho lidu Izraelského jedenáctekrát sto tisíc mužu bojovných, lidu pak Judského ctyrikrát sto tisíc, a sedmdesáte tisíc mužu bojovných.
6 Pokolení pak Léví a Beniaminova nepocítal mezi ne; nebo v ošklivosti mel Joáb rozkázaní královo.
7 Ovšem nelíbila se Bohu ta vec, protož ranil Izraele.
8 I rekl David Bohu: Zhrešil jsem težce, že jsem to ucinil, ale nyní odejmi, prosím, nepravost služebníka svého, nebo jsem velmi bláznive ucinil.
9 V tom mluvil Hospodin k Gádovi, proroku Davidovu, rka:
10 Jdi a rci Davidovi: Toto praví Hospodin: Trojít veci podávám, vyvol sobe jednu z nich, kteroužt bych ucinil.
11 Tedy prišel Gád k Davidovi a rekl jemu: Toto praví Hospodin: Vol sobe,
12 Budto hlad za tri léta, bud abys za tri mesíce kažen byl od protivníku svých, když by mec neprátel tvých dotekl se tebe, aneb aby za tri dni mec Hospodinuv a mor byl v zemi, a andel Hospodinuv aby hubil po všech koncinách Izraelských. Již tedy viz, co mám odpovedíti tomu, kterýž mne poslal.
13 I rekl David Gádovi: Úzko mi náramne; necht prosím, upadnu v ruce Hospodinovy, nebot jsou mnohá slitování jeho, jediné at v ruce lidské neupadám.
14 A tak uvedl Hospodin mor na lid Izraelský, a padlo jich z Izraele sedmdesáte tisíc mužu.
15 Poslal také Buh andela i na Jeruzalém, aby hubil jej. A když hubil, popatril Hospodin, a zželelo mu se toho zlého. I rekl andelu, kterýž hubil: Dostit jest, zdrž ruku svou. Andel pak stál podlé humna Ornana Jebuzejského. [4]
16 Mezi tím pozdvih David ocí svých, uzrel andela Hospodinova, stojícího mezi zemí a nebem, a mec dobytý v ruce jeho, vztažený proti Jeruzalému. I padl David, ano i starší, odíni jsouce žínemi, na tvári své.
17 A rekl David Bohu: Zdaliž jsem já nerozkázal císti lidu? A ját jsem sám ten, kterýž jsem zhrešil, a prevelmi jsem zle ucinil, tyto pak ovce co ucinily? Hospodine, Bože muj, necht jest, prosím, ruka tvá proti mne, a proti domu otce mého, ale proti lidu tvému necht není rána.
18 Zatím andel Hospodinuv mluvil k Gádovi, aby rekl Davidovi, aby vstoupe, vzdelal oltár Hospodinu na humne Ornana Jebuzejského.
19 I vstoupil David podlé reci Gádovy, kterouž byl mluvil ve jménu Hospodinovu.
20 A obrátiv se Ornan, uzrel toho andela, a ctyri synové jeho s ním skryli se. Ornan pak mlátil pšenici.
21 V tom prišel David k Ornanovi. A pohledev Ornan, uzrel Davida, a vyšed z humna toho, klanel se Davidovi až k zemi.
22 Tedy rekl David Ornanovi: Dej mi to místo humna, at vzdelám na nem oltár Hospodinu; za slušné peníze dej mi je, i prestane rána v lidu.
23 I rekl Ornan Davidovi: Necht sobe vezme, a uciní pán muj král, což se mu za dobré vidí. Hle, pridám i voly tyto k obeti zápalné, a smyky na drva, i pšenici k obeti suché, to všecko dávám.
24 Král pak David rekl Ornanovi: Nikoli, ale radeji koupím je od tebe za slušné peníze; nebot nevezmu, což tvého jest, Hospodinu, aniž budu obetovati obeti zápalné darem dané.
25 I dal David Ornanovi za to místo zlata ztíží šesti set lotu.
26 A vzdelal tu David oltár Hospodinu, a obetoval zápaly a obeti pokojné, a vzýval Hospodina. Kterýžto vyslyšel ho, spustiv ohen s nebe na oltár zápalu.
27 I rekl Hospodin andelu, aby obrátil mec svuj do pošvy jeho.
28 Toho casu když uzrel David, že jej vyslyšel Hospodin na humne Ornana Jebuzejského, obetovával tu obeti.
29 Nebo stánek Hospodinuv, kterýž byl ucinil Mojžíš na poušti, a oltár k zápalu toho casu byl na výsosti v Gabaon.
30 David pak nemohl tam choditi k nemu, aby hledal Boha, proto že se zhrozil mece andela Hospodinova.