1 Potom rekl David král všemu shromáždení: Šalomouna syna mého jediného vyvolil Buh ješte malického a mladého, dílo pak toto veliké jest; nebo ne cloveku palác ten, ale Hospodinu Bohu býti má.
2 Já zajisté podlé své nejvyšší možnosti nachystal jsem potreb k domu Boha svého, zlata k nádobám zlatým, a stríbra k stríbrným, medi k medeným, železa k železným a dríví k dreveným, kamení onychinového i kamení k vsazování, i karbunkulového, a rozlicných barev, a všelijakého kamení drahého, i kamení mramorového hojne. [1]
3 Nadto z veliké lásky k domu Boha svého, maje zvláštní poklad zlata a stríbra, i ten dávám k domu Boha svého mimo všecko to, což jsem pripravil k domu svatyne,
4 Totiž tri tisíce centnéru zlata, zlata z Ofir, a sedm tisíc centnéru stríbra precišteného k potažení sten domu svatých,
5 Zlata k nádobám zlatým a stríbra k stríbrným i ke všelikému dílu remeslnému. A jestliže jest kdo více, ješto by co chtel dobrovolne obetovati dnes Hospodinu?
6 Tedy knížata celedí otcovských a knížata pokolení Izraelských, i hejtmané a setníci i úredníci nad dílem královským dobrovolne obetovali.
7 A dali k službe domu Božího zlata pet tisíc centnéru, a deset tisíc zlatých, stríbra pak deset tisíc centnéru, a medi osmnácte tisíc centnéru, a železa sto tisíc centnéru.
8 Kdožkoli meli kamení drahé, dávali do pokladu domu Hospodinova do rukou Jechiele Gersunského.
9 I veselil se lid, že tak ochotne obetovali; nebo celým srdcem dobrovolne obetovali Hospodinu. Nýbrž i král David radoval se radostí velikou.
10 A protož dobrorecil David Hospodinu pred oblícejem všeho shromáždení, a rekl David: Požehnaný jsi ty Hospodine, Bože Izraele otce našeho, od veku až na veky.
11 Tvát jest, ó Hospodine, velebnost i moc i sláva, i vítezství i cest, ano i všecko, což jest v nebi i v zemi. Tvé jest, ó Hospodine, království, a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost. [2] [3] [4] [5]
12 I bohatství i sláva od tebe jest, a ty panuješ nade vším, a v ruce tvé jest moc a síla, a v ruce tvé také jest i to, kohož chceš zvelebiti a upevniti. [6]
13 Nyní tedy, Bože náš, dekujeme tobe, a chválíme jméno slávy tvé.
14 Nebo kdo jsem já, a co jest lid muj, abychom mohli míti moc k tak dobrovolnému obetování tobe? Od tebet jest zajisté všecko, a i to z ruky tvé dali jsme tobe.
15 Nebo my príchozí jsme pred tebou a hosté, jako i všickni otcové naši; dnové naši jsou jako stín bežící po zemi beze vší zástavy.
16 Hospodine, Bože náš, všecka ta hojnost, kterouž jsme pripravili k stavení domu tvého, jménu svatému tvému, z ruky tvé jest, a tvé jsou všecky veci.
17 Známt pak, Bože muj, že ty zpytuješ srdce, a uprímnost oblibuješ; protož já z uprímnosti srdce svého ochotne obetoval jsem toto všecko. Ano i lid tvuj, kterýž se ted shledal, videl jsem, jak s radostí chtive obetuje tobe.
18 Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, otcu našich, zachovejž to na veky,totiž snažnost takovou srdce lidu svého,a nastrojuj srdce jejich sobe.
19 Šalomounovi také synu mému dej srdce uprímé, aby ostríhal prikázaní tvých, svedectví tvých a ustanovení tvých, a aby cinil všecko, a vystavel dum ten, k nemuž jsem potreby pripravil.
20 Potom rekl David všemu shromáždení: Dobrorecte nyní Hospodinu Bohu svému. I dobrorecilo všecko shromáždení Hospodinu Bohu otcu svých, a prisehnuvše hlavy, poklonili se Hospodinu i králi.
21 Zatím obetovali Hospodinu obeti, obetovali také zápaly Hospodinu nazejtrí, volu tisíc, skopcu tisíc, beranu tisíc, s mokrými obetmi jejich, a jiných obetí množství za všecken lid Izraelský.
22 I jedli a pili pred Hospodinem v ten den s radostí velikou. Potom za krále ustanovili po druhé Šalomouna syna Davidova, a pomazali jej Hospodinu za vývodu, a Sádocha za kneze.
23 A tak dosedl Šalomoun na stolici Hospodinovu, aby byl králem místo Davida otce svého. I vedlo se mu štastne, a poslouchal ho všecken Izrael.
24 Tolikéž i všecka knížata a znamenití, i všickni synové krále Davida poddali se Šalomounovi králi.
25 I zvelebil Hospodin Šalomouna náramne pred ocima všeho Izraele, a dal mu slávu královskou, jakéž nemel pred ním žádný král v Izraeli.
26 Kraloval pak byl David syn Izai nade vším Izraelem.
27 A dnu, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo ctyridceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzaléme kraloval tridceti a tri léta.
28 I umrel v starosti dobré, pln jsa dnu, bohatství a slávy, a kraloval Šalomoun syn jeho místo neho.
29 Cinové pak Davida krále první i poslední popsáni jsou v knize Samuele proroka, a v knize Nátana proroka, též v knize Gáda proroka, [7]
30 Se vším kralováním i silou jeho, i se všemi príbehy casu pri nem i pri lidu Izraelském, i pri všech královstvích zemských.