1 Odšed pak David odtud, bydlil v místech bezpecných Engadi.
2 I stalo se, že když se navrátil Saul od honení Filistinských, oznámili jemu, rkouce: Hle, David jest na poušti Engadi.
3 Tedy vzav Saul tri tisíce mužu vybraných ze všeho Izraele, odšel hledati Davida a mužu jeho na skalách kamsíku.
4 I prišel k stájím ovcí blízko cesty, kdež byla jeskyne, do níž všel Saul na potrebu; David pak a muži jeho sedeli po stranách v té jeskyni.
5 Protož rekli muži Davidovi jemu: Aj, tento jest den, o nemž tobe mluvil Hospodin, rka: Aj, já dám neprítele tvého v ruku tvou, abys mu ucinil, jakt se koli líbiti bude. Tedy vstav David, urezal tiše kus plášte Saulova.
6 Potom pak padlo to težce na srdce Davidovi, že urezal krídlo plášte Saulova.
7 Procež rekl mužum svým: Uchovejž mne Hospodin, abych to uciniti mel pánu mému, pomazanému Hospodinovu, abych vztáhnouti mel ruku svou na nej, ponevadž jest pomazaný Hospodinuv.
8 A tak zabránil David mužum svým temi slovy, a nedal jim povstati proti Saulovi. Saul také vyšed z té jeskyne, bral se cestou svou.
9 Potom vstal i David, a vyšed z jeskyne, volal za Saulem, rka: Pane muj králi! I ohlédl se Saul zpet, David pak sehnuv se tvárí k zemi, poklonil se jemu.
10 A rekl David Saulovi: I proc posloucháš recí lidských, kteríž praví: Hle, David hledá tvého zlého.
11 Aj, dnešního dne videti mohly oci tvé, že te byl vydal Hospodin dnes v ruku mou v jeskyni. A bylot mi receno, abych te zabil, ale šanoval jsem te; nebo rekl jsem: Nevztáhnut ruky své na pána svého, ponevadž jest pomazaný Hospodinuv.
12 Nýbrž, otce muj, pohled a viz kus plášte svého v ruce mé, a žet jsem nechtel, odrezuje krídlo plášte tvého, zabiti tebe. Poznejž tedy a viz, žet není v úmysle mém nic zlého, ani jaké prevrácenosti, a žet jsem nezhrešil proti tobe; ty pak cíháš na duši mou, abys mi ji odjal.
13 Sudiž Hospodin mezi mnou a mezi tebou, a pomstiž mne Hospodin nad tebou, ale ruka má nebude proti tobe.
14 Jakož vzní ono prísloví starých: Od bezbožných vychází bezbožnost; protož nebudet ruka má proti tobe.
15 Na koho to jen vytáhl král Izraelský? Koho to honíš? Psa mrtvého, blechu jednu.
16 Ale budet Hospodin soudce; on necht rozsoudí mezi mnou a tebou, a necht pohledí a vyvede pri mou, a vysvobodí mne z ruky tvé.
17 Když pak prestal David mluviti slov tech Saulovi, odpovedel Saul: Není-liž to hlas tvuj, synu muj Davide? A pozdvih Saul hlasu svého, plakal.
18 A rekl Davidovi: Spravedlivejší jsi nežli já; nebo ty jsi mi odplatil se dobrým, já pak zlým tobe jsem se odplatil.
19 Ty zajisté ukázal jsi dnes, že mi ciníš dobre; nebo ackoli mne byl Hospodin zavrel v ruce tvé, však jsi mne nezabil.
20 Zdali kdo nalezna neprítele svého, propustí ho po ceste dobré? Ale Hospodin odplatiž tobe dobrým za to, co jsi mi dnešního dne ucinil.
21 Protož nyní, (vím, že jistotne kralovati budeš, a že stálé bude v ruce tvé království Izraelské),
22 Nyní, pravím, prisáhni mi skrze Hospodina, že nevypléníš semene mého po mne, a nevyhladíš jména mého z domu otce mého.
23 A tak prisáhl David Saulovi. I odšel Saul do domu svého, David pak a muži jeho vstoupili na bezpecné místo.