1 A tak shromáždili Filistinští všecka vojska svá u Afeku, Izrael pak položil se u studnice, kteráž byla v Jezreel. [1]
2 I táhla knížata Filistinská po stu a po tisících, David pak a muži jeho táhli nazad s Achisem.
3 Tedy rekla knížata Filistinská: K cemu jsou Židé tito? Odpovedel Achis knížatum Filistinským: Zdaliž toto není David služebník Saule, krále Izraelského, kterýž byl pri mne dnu techto, nýbrž techto let, a neshledal jsem na nem niceho ode dne, jakž odpadl od Saule, až do tohoto dne?
4 I rozhnevala se na nej knížata Filistinská, a rekli jemu ta knížata Filistinská: Odešli zase muže toho, at se navrátí k místu svému, kteréž jsi mu ukázal, a necht netáhne s námi k boji, aby se nám nepostavil za neprítele v bitve. Nebo cím se zalíbiti muže pánu svému tento? Zdali ne hlavami mužu techto?
5 Zdaliž tento není ten David, o kterémž zpívali v houfích plésajících, ríkajíce: Porazil Saul svuj tisíc, ale David svých deset tisícu?
6 I povolal Achis Davida, a rekl jemu: Živt jest Hospodin, že jsi uprímý, a líbí mi se vycházení tvé i vcházení tvé se mnou do vojska. Nebo neshledal jsem na tobe nic zlého ode dne, v kterýž jsi prišel ke mne, až do dne tohoto, ale pred ocima knížat nejsi vzácný.
7 Protož nyní navrat se a jdi v pokoji, a nebudeš težký v ocích knížat Filistinských.
8 I rekl David Achisovi: Co jsem pak ucinil, a co jsi shledal na služebníku svém ode dne, v kterýž jsem pocal býti u tebe, až do tohoto dne, abych nešel a nebojoval proti neprátelum pána svého krále?
9 A odpovídaje Achis, rekl Davidovi: Vímt, že jsi vzácný pred ocima mýma jako andel Boží, ale knížata Filistinská rekla: Necht netáhne s námi k boji.
10 Nyní tedy vstan tím raneji a služebníci pána tvého, kteríž prišli s tebou, a vstanouce tím spíše ráno, hned jakž by zasvitávalo, odejdete.
11 I vstal David, on i muži jeho, aby odšel tím raneji, a navrátil se do zeme Filistinské. Filistinští pak táhli do Jezreel.