1 Pavel, apoštol Ježíše Krista skrze vuli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všemi svatými, kteríž jsou ve vší Achaii: [3]
2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista. [1]
3 Požehnaný Buh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Buh všelikého potešení, [2] [4]
4 Kterýž teší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potešovati tech, kteríž by byli v jakémkoli ssoužení, a to tím potešením, kterýmž i my potešeni jsme od Boha.
5 Nebo jakož se rozhojnují utrpení Kristova na nás, tak skrze Krista rozhojnuje se i potešení naše.
6 Nebo budto že souženi jsme, pro vaše potešení a spasení souženi jsme, kteréž se pusobí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; budto že potešováni býváme, pro vaše potešení a spasení potešováni býváme. A nadeje naše pevná jest o vás.
7 Ponevadž víme, že jakož jste úcastníci utrpení, také i potešení.
8 Nechcemet zajisté, abyste nevedeli, bratrí, o soužení našem, kteréž jsme meli v Azii, že jsme nad míru pretíženi byli a nad možnost, tak že jsme již o životu svém byli pochybili.
9 Nýbrž sami v sobe již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umríti, abychom nedoufali sami v sobe, ale v Bohu, jenž i mrtvé krísí.
10 Kterýž z takového nebezpecenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v nehož doufáme, že i ješte vytrhne,
11 Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho, prícinou mnohých osob nám daného, od mnohých dekováno bylo Bohu za nás.
12 Nebo chlouba naše tato jest, svedectví svedomí našeho, že v sprostnosti a v uprímosti Boží, ne v moudrosti telesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto svete, zvlášte pak u vás.
13 Nebot nepíšeme vám nic jiného, nežli to, což ctete, aneb což prvé znáte. A nadeji mám, že až do konce tak znáti budete.
14 Jakož jste již i z stránky poznali nás, žet jsme chlouba vaše, podobne jako i vy naše, v den Pána Ježíše.
15 A v tomt doufání chtel jsem k vám prijíti nejprve, abyste druhou milost meli,
16 A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie prijíti k vám, a potom od vás abych byl doprovozen do Judstva.
17 O tom pak když jsem premyšloval, zdali jsem co lehkomyslne cinil? Aneb což premyšluji, zdali podle tela premyšluji, tak aby bylo pri mne: Jest, jest, není, není?
18 Ale vít to verný Buh, že rec naše, kteráž byla mluvena k vám, nebyla: Jest, a není.
19 Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, totiž skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v kázání o nem: Jest,
20 (Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v nemt jsou: Jest, a v nemt také jest Amen,) k sláve Bohu skrze nás.
21 Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Buh jest.
22 Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše.
23 Já pak Boha za svedka beru na svou duši, že lituje vás, ješte jsem neprišel do Korintu.
24 Ne jako bychom panovali nad verou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo verou stojíte.