1 Joram pak syn Achabuv pocal kralovati nad Izraelem v Samarí léta osmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval dvanácte let.
2 A cinil to, což jest zlého pred ocima Hospodinovýma, ac ne tak jako otec jeho a jako matka jeho; nebo odjal modly Bál, kterýchž byl nadelal otec jeho.
3 A však v hríších Jeroboáma syna Nebatova, kterýž k hrešení privodil Izraele, vždy vezel, a neodstoupil od nich.
4 Mésa pak král Moábský mel hojnost dobytka, a dával králi Izraelskému sto tisíc beranu, a sto tisíc skopcu i s vlnou.
5 I stalo se, když umrel Achab, že se zprotivil král Moábský králi Izraelskému.
6 Tedy vytáhl v ten cas král Joram z Samarí, a sectl všecken Izrael.
7 A když táhl, poslal k Jozafatovi králi Judskému, aby mu rekli: Král Moábský zprotivil mi se. Potáhneš-li se mnou proti Moábovi na vojnu? Odpovedel: Potáhnu. Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid muj, tak lid tvuj, jakž koni moji, tak koni tvoji.
8 Zatím rekl: Kterouž pak cestou potáhneme? Odpovedel: Cestou poušte Idumejské.
9 A tak vytáhl král Izraelský a král Judský i král Idumejský. A když objíždeli cestou za sedm dní, nedostávalo se vody vojsku a hovadum jejich, kteráž meli s sebou.
10 I rekl král Izraelský: Ach, beda! Nebo povolal Hospodin trí králu techto, aby je vydal v ruku Moábovu.
11 Ale Jozafat rekl: Není-liž zde proroka Hospodinova, abychom se otázali Hospodina skrze neho? Odpovídaje pak jeden z služebníku krále Izraelského, rekl: Jestit zde Elizeus syn Safatuv, kterýž líval vodu na ruce Eliášovy.
12 Tedy rekl Jozafat: U tohot jest slovo Hospodinovo. I šli k nemu, král Izraelský a Jozafat, i král Idumejský.
13 I rekl Elizeus králi Izraelskému: Co mne do tebe? Jdi k prorokum otce svého a k prorokum matky své. Rekl jemu král Izraelský: Nikoli, nebo povolal Hospodin trí králu techto, aby je vydal v ruku Moábovu.
14 K tomu rekl Elizeus: Živt jest Hospodin zástupu, pred jehož oblícejem stojím, bycht sobe nevážil Jozafata krále Judského, nepohledel bych na te, ani popatril. [1]
15 Ale nyní privedte mi toho, kterýž by umel hráti na harfu. A když on hral, byla nad ním ruka Hospodinova.
16 I rekl: Takto praví Hospodin: Nadelej v tomto potoku množství dolu.
17 Nebo toto dí Hospodin: Neuzríte vetru, aniž uzríte prívalu, však potok tento naplnen bude vodou, tak že píti budete i vy i množství vaše, i hovada vaše.
18 A i to málo jest pred oblícejem Hospodinovým, nebo i Moábské dá v ruku vaši.
19 A zkazíte všeliké mesto hrazené, i všeliké mesto výborné, též všecko stromoví dobré zporážíte, a všecky studnice vod zasypete, a všeliké pole dobré kamením priházíte.
20 I stalo se ráno, když obetována bývá obet suchá, a aj, vody pricházely cestou od strany Idumejské, a naplnena jest zeme vodami.
21 Všecken pak Moáb uslyšev, že by vytáhli králové, aby bojovali proti nim, svolali se všickni, od toho, kterýž se pasem opásati muže, a výše, a postavili se na pomezí.
22 Potom ráno vstavše, když slunce vzešlo nad temi vodami, uzreli Moábští naproti ty vody rdející se jako krev.
23 A rekli: Krev jest. Jiste žet jsou se pohubili ti králové, a zabil jeden každý bližního svého; protož nyní k loupežem, ó Moábští! A prišli až k ležení Izraelskému.
24 Tedy povstavše Izraelští, porazili Moábské, kteríž utíkali pred nimi, a oni porazili je porážkou velikou, také i v jejich krajine.
25 Nebo mesta jejich zborili, a na všeliké pole výborné házejíce jeden každý kamením svým, naplnili je, i všecky studnice vod zasypali, a všecko stromoví dobré zporáželi, tak že toliko nechali u Kirchareset zdi jeho. Protož shlukše se prakovníci, dobývali ho.
26 A vida král Moábský, že jsou mu silní bojovníci ti, vzal s sebou sedm set mužu bojovných, chte se probiti skrze vojska krále Idumejského. Ale nemohli.
27 Procež jav syna jeho prvorozeného, kterýž mel kralovati místo neho, obetoval jej v obet zápalnou na zdi. I stalo se rozhnevání veliké proti Izraelovi; protož odtrhše od neho, navrátili se do zeme své.