1 Protož poslal Hospodin Nátana k Davidovi. Kterýž prišed k nemu, rekl jemu: Dva muži byli v meste jednom, jeden bohatý a druhý chudý.
2 Bohatý mel ovec i volu velmi mnoho,
3 Chudý pak nemel nic, krome jednu ovecku malou, kterouž byl koupil a choval, až i odrostla pri nem a pri detech jeho tolikéž. Chléb jeho jedla a z cíše jeho pila, a v lunu jeho spávala, a tak byla mu jako za dceru.
4 Když pak prišel pocestný k tomu bohatému cloveku, líto mu bylo vzíti z ovcí aneb z volu svých, což by pripravil pocestnému, kterýž k nemu prišel, ale vzav ovecku toho chudého cloveka, pripravil ji muži, kterýž byl prišel k nemu.
5 Tedy rozhneval se David na muže toho náramne a rekl Nátanovi: Živt jest Hospodin, že hoden jest smrti muž, kterýž to ucinil.
6 Ovecku také tu zaplatí ctvernásobne, proto že ucinil vec tu, a nelitoval ho.
7 I rekl Nátan Davidovi: Ty jsi ten muž! Takto praví Hospodin Buh Izraelský: Já jsem te pomazal, abys králem byl nad Izraelem, a vytrhl jsem tebe z ruky Saulovy.
8 A dal jsem tobe dum pána tvého, i ženy pána tvého v luno tvé, dalt jsem také dum Izraelský a Judský, a bylo-lit by to málo, byl bych pridal mnohem více.
9 Procež jsi sobe zlehcil slovo Hospodinovo, cine to, což se nelíbí jemu? Uriáše Hetejského zabil jsi mecem, a manželku jeho pojals sobe za ženu, samého pak zamordoval jsi mecem Ammonitských.
10 Protož nyní neodejdet mec z domu tvého až na veky, proto že jsi pohrdl mnou, a vzal jsi manželku Uriáše Hetejského, aby byla žena tvá.
11 Takto praví Hospodin: Aj, já vzbudím proti tobe zlé z domu tvého, a vezma ženy tvé pred ocima tvýma, dám je bližnímu tvému, kterýž spáti bude s ženami tvými, an na to každý hledí.
12 A ackoli ty ucinil jsi to tajne, já však uciním to zjevne prede vším Izraelem a všechnem známe.
13 Tedy rekl David Nátanovi: Zhrešilt jsem Hospodinu. Zase rekl Nátan Davidovi: Tentýž Hospodin prenesl hrích tvuj, neumreš.
14 Ale však, ponevadž jsi tou vecí dal prícinu neprátelum Hospodinovým, aby se rouhali, protož ten syn, kterýž se narodil tobe, jistotne umre.
15 Potom odšel Nátan do domu svého. V tom Hospodin ranil díte, kteréž byla porodila manželka Uriášova Davidovi, tak že pochybili o nem.
16 I modlil se David Bohu za to díte a postil se, a všed, ležel pres noc na zemi. [1]
17 A ackoli starší domu jeho prišli k nemu, aby ho zdvihli z zeme, on však nechtel, aniž s nimi co jedl.
18 Stalo se pak dne sedmého, že umrelo díte. I nesmeli služebníci Davidovi toho oznámiti jemu, že by umrelo díte; nebo pravili: Aj, když ješte bylo díte živo, mluvili jsme jemu, a nechtel slyšeti hlasu našeho, což pak když jemu díme: Umrelo díte. Ovšem to tíže ponese.
19 Ale vida David, an služebníci jeho k sobe šepcí, srozumel, že by umrelo díte. I rekl David služebníkum svým: Co již umrelo díte? Kteríž rekli: Umrelo.
20 Tedy vstav David s zeme, umyl se a pomazal se, a zmenil roucho své, a všed do domu Hospodinova, pomodlil se. Potom vrátiv se do domu svého, rozkázal sobe dáti jísti a jedl.
21 Služebníci pak jeho rekli jemu: Co jsi to ucinil? Pro díte, když živo bylo, postils se a plakal, ale jakž díte umrelo, vstal jsi a prijal jsi pokrm.
22 Kterýžto rekl: Pokudž ješte díte živo bylo, postil jsem se a plakal, nebo jsem rekl: Kdo ví? Mužet se smilovati nade mnou Hospodin, aby živo bylo díte.
23 Nyní pak, ponevadž umrelo, proc se mám postiti? Zdaliž budu moci zase je vzkrísiti? Ját pujdu k nemu, ale ono se nenavrátí ke mne.
24 Potom David potešiv Betsabé manželky své, všel k ní a spal s ní. I porodila syna, a nazval jméno jeho Šalamoun, a Hospodin miloval jej.
25 Protož poslal byl Nátana proroka, a nazval jméno jeho Jedidiah pro Hospodina.
26 Bojoval pak Joáb proti Rabba Ammonitských, a vzal mesto královské.
27 A poslav posly k Davidovi, rekl: Dobýval jsem Rabba a vzal jsem mesto vod.
28 Protož nyní sebera ostatek lidu, polož se proti mestu a vezmi je, abych já nevzal mesta toho, a bylo by mne pripisováno vítezství nad ním.
29 Tedy sebrav David všecken lid, vytáhl proti Rabba, kteréhož dobýval a vzal je.
30 A snal korunu krále jejich s hlavy jeho, kteráž vážila centnér zlata, a bylo v ní kamení drahé, a vstavena byla na hlavu Davidovu. Vyvezl též koristi mesta velmi veliké.
31 Lid pak, kterýž v nem byl, vyvedl a dal jej pod pily a pod brány železné a pod sekery železné, a vehnal je do peci cihelné. A tak cinil všechnem mestum Ammonitským. Potom navrátil se David se vším lidem do Jeruzaléma.