1 Tato jsou pak poslední slova Davidova: Rekl David syn Izai, rekl, pravím, muž, kterýž jest velice zvýšený, pomazaný Boha Jákobova, a libý v zpevích Izraelských:
2 Duch Hospodinuv mluvil skrze mne, a rec jeho jazykem mým vynesena.
3 Rekl mi Buh Izraelský, mluvila skála Izraelská: Kdo panovati bude nad lidem, budet spravedlivý, panující v bázni Boží.
4 Rovne jako bývá svetlo jitrní, když slunce vychází ráno bez oblaku, a jako mocí tepla a dešte roste bylina z zeme:
5 Tak zajisté dum muj pred Bohem; nebo smlouvu vecnou ucinil se mnou, kteráž všelijak upevnena a ostríhána bude. A tot jest všecko mé spasení a všeliká útecha, že nic tak vzdelávati se nebude. [1]
6 Bezbožní pak všickni vypléneni budou jako trní, kteréž rukou bráno nebývá.
7 Ale kdož by se ho chtel dotknouti, vezme železo a žerd, aneb ohnem docela spálí je tu, kdež zrostlo.
8 Tato jsou jména nejudatnejších Davidových: Jošeb Bašebet Tachmonský, prední z vudcu, jehož rozkoš byla s kopím pojednou uderiti na osm set ku pobití jich.
9 A po nem Eleazar syn Dodi, syna Achochi, mezi trmi silnými, kteríž byli s Davidem, když se opovážili proti Filistinským shromáždeným tam k boji, když již byli odtáhli muži Izraelští.
10 Ten vstav, bil Filistinské, až ustala ruka jeho a ostála se pri meci. V ten den zajisté ucinil Hospodin vysvobození veliké, tak že se lid za ním navrátil, toliko aby koristi vzebral.
11 Po nem pak byl Samma syn Age Hararský. Nebo když se byli shromáždili Filistinští v hromadu tu, kdež bylo díl rolí poseté šocovicí, a lid utekl pred Filistinskými:
12 Tedy postavil se u prostred dílu toho, a vysvobodil jej, a porazil Filistinské. I ucinil Hospodin vysvobození veliké.
13 Sstoupili také ti tri z tridcíti predních, a prišli ve žni k Davidovi do jeskyne Adulam, když vojsko Filistinské leželo v údolí Refaim.
14 (Nebo David tehdáž byl v pevnosti své, a osazený lid Filistinských byl u Betléma.)
15 Zechtelo se pak Davidovi vody, a rekl: Ó by mi nekdo dal píti vody z cisterny Betlémské, kteráž jest u brány!
16 A protož probivše se ti tri udatní skrze vojsko Filistinských, navážili vody z cisterny Betlémské, kteráž byla u brány, kterouž nesli a donesli k Davidovi. On pak nechtel jí píti, ale obetoval ji Hospodinu,
17 A rekl: Nedejž mi toho, ó Hospodine, abych to uciniti mel. Zdaliž to není krev mužu tech, kteríž šli, opováživše se života svého? I nechtel jí píti. To ucinili ti tri silní.
18 Potom Abizai bratr Joábuv, syn Sarvie, byl prední mezi trmi, kterýž pozdvihl kopí svého proti trem stum, kteréž i pobil, a byl z tech trí nejslovoutnejší.
19 Z tech trí on jsa nejslavnejší, byl knížetem jejich, a však onem trem nebyl rovný.
20 Banaiáš také syn Joiaduv, syn muže udatného, velikých cinu, z Kabsael, ten porazil dva reky Moábské. Tentýž sstoupiv, zabil lva v jáme, když byl sníh.
21 Ten také zabil muže Egyptského, muže ku podivení, a mel Egyptský v rukou kopí. I šel k nemu s holí, a vytrh kopí z ruky toho Egyptského, zabil ho kopím jeho.
22 To ucinil Banaiáš syn Joiaduv, kterýž také slovoutný byl mezi temi trmi silnými.
23 A ac byl mezi tridcíti nejslavnejší, však onem trem se nevrovnal. I ustanovil ho David nad drabanty svými.
24 Azael také bratr Joábuv byl mezi tridcíti temito: Elchanan syn Doduv Betlémský,
25 Samma Charodský, Elika Charodský,
26 Chelez Faltický, Híra syn Ikeš Tekoitský,
27 Abiezer Anatotský, Mebunnai Chusatský,
28 Salmon Achochský, Maharai Netofatský,
29 Cheleb syn Baany Netofatský, Ittai syn Ribai z Gabaa synu Beniamin,
30 Banaiáš Faratonský, Haddai od potoku Gás,
31 Abialbon Arbatský, Azmavet Barechumský,
32 Eliachba Salbonský, z synu Jasen Jonata,
33 Samma Hararský, Achiam syn Sárar Ararský,
34 Elifelet syn Achasbai Machatského, Eliam syn Achitofeluv Gilonský,
35 Chezrai Karmelský, Farai Arbitský,
36 Igal syn Nátanuv z Soba, Báni Gádský,
37 Zelek Ammonský, Nacharai Berotský, odenec Joába syna Sarvie,
38 Híra Itrejský, Gareb Itrejský,
39 Uriáš Hetejský. Všech tridceti a sedm.