1 Tedy rekl David: Jest-li ješte kdo pozustalý z domu Saulova, abych jemu ucinil milosrdenství pro Jonatu?
2 Byl pak služebník domu Saulova, jehož jméno bylo Síba. I zavolali ho k Davidovi. I rekl král jemu: Ty-li jsi Síba? Odpovedel: Jsem služebník tvuj.
3 Rekl jemu král: Jest-liž ješte kdo z domu Saulova, abych jemu ucinil milosrdenství Boží? Odpovedel Síba králi: Ješte jest syn Jonatuv chromý na nohy.
4 I rekl jemu král: Kdež jest? Odpovedel Síba králi: Tam jest v dome Machiry, syna Amielova v Lodebar.
5 Protož poslav král David, vzal ho z domu Machiry, syna Amielova z Lodebar.
6 A když prišel Mifibozet syn Jonaty, syna Saulova, k Davidovi, padl na tvár svou a poklonil se. I rekl David: Mifibozete. Kterýž odpovedel: Aj, služebník tvuj.
7 Rekl jemu David: Neboj se, nebo jiste uciním s tebou milosrdenství pro Jonatu otce tvého, a navrátím tobe všecka pole Saule otce tvého, a ty jídati budeš za stolem mým vždycky.
8 Kterýž pokloniv se, rekl: Co jest služebník tvuj, že jsi se ohlédl na psa mrtvého, jakýž jsem já?
9 Zatím povolal král Síby, služebníka Saulova a rekl jemu: Cožkoli mel Saul i všecka celed jeho, to jsem dal synu pána tvého.
10 Budeš tedy jemu spravovati rolí, ty i synové tvoji i služebníci tvoji, a snášeti budeš, aby mel syn pána tvého pokrm, kterýž by jedl, ale Mifibozet syn pána tvého jídati bude vždycky za stolem mým. (Mel pak Síba patnácte synu a dvadceti služebníku.)
11 Odpovedel Síba králi: Vedlé všeho, jakž prikázal pán muj král služebníku svému, tak uciní služebník tvuj, ackoli i Mifibozet mohl by jídati za stolem mým jako jeden z synu královských.
12 Mel také Mifibozet syna malého, jemuž jméno bylo Mícha; a všickni, kteríž bydlili v dome Síbove, byli za služebníky Mifibozetovi.
13 A tak Mifibozet zustával v Jeruzaléme, proto že vždycky za stolem královským jídal; a byl kulhavý na obe noze.