1 Beda pokoj majícím na Sionu, a doufajícím v horu Samarskou, kteréžto hory jsou slovoutné mimo jiné u tech národu, k nimž se scházejí dum Izraelský.
2 Projdete až do Chalne, a odtud jdete do Emat veliké, a sstupte do Gát Filistinských, a shlédnete, jsou-li která království lepší nežli tato? Jest-li vetší jejich kraj nežli kraj váš?
3 Kteríž smyslíte, že jest daleko den bídy, a pristavujete stolici nátisku.
4 Kteríž léhají na ložcích slonových, a rozkošne sobe pocínají na postelích svých, kteríž jídají berany z stáda a telata nejtucnejší,
5 Prizpevujíce k loutne jako David, vymýšlejíce sobe nástroje muzické.
6 Kteríž pijí z bání vinných, a drahými mastmi se maží, aniž jsou citelni bolesti pro potrení Jozefovo.
7 Procež jižt pujdou v zajetí v prvním houfu stehujících se, a tak nastane žalost tem, kteríž sobe rozkošne pocínají.
8 Prisáhl Panovník Hospodin skrze sebe samého, dí Hospodin Buh zástupu: V ohavnosti mám pýchu Jákobovu, i palácu jeho nenávidím, procež vydám mesto i vše, což v nem jest.
9 I stane se, že pozustane-li deset osob v dome jednom, i ti zemrou.
10 A vezme nekoho strýc jeho, aneb ten, kterýž mu strojí pohreb, aby vynesl kosti z domu, a dí tomu, kdož jest v pokoji domu: Jest-liž ješte s tebou kdo? I dí: Není žádného. I rekne: Mlc, proto že nepripomínali jména Hospodinova.
11 Nebo aj, Hospodin prikáže, a bíti bude na dum veliký prívaly, a na dum menší rozsedlinami.
12 Zdaliž koni bežeti mohou po skále? Zdaliž ji kdo orati muže voly? Nebo jste promenili soud v jed, a ovoce spravedlnosti v pelynek,
13 Vy, kteríž se veselíte, ano není z ceho, ríkajíce: Zdaliž jsme svou silou nevzali sobe rohu?
14 Ale aj, já vzbudím proti vám, ó dome Izraelský, praví Hospodin Buh zástupu, národ, kterýž vás ssouží, odtud, kudy se jde do Emat, až do potoka roviny.