1 Také mi ukázal Panovník Hospodin, a aj, byl koš ovoce letního.
2 A rekl: Co ty vidíš, Amose? I rekl jsem: Koš ovoce letního. Opet mi rekl Hospodin: Prišelte konec lidu mému Izraelskému, nebudut již více promíjeti jemu.
3 Procež kvíliti budou zpevové chrámoví v ten den, praví Panovník Hospodin. Množství mrtvých, mlce, namece na všelijaké místo.
4 Slyštež to vy, kteríž sehlcujete chudého, abyste vyhladili nuzné z zeme,
5 Ríkajíce: Skoro-liž pomine novmesíce, abychom prodávali obilé, a sobota, abychom otevreli obilnice, abychom ujímali efi, a privetšovali váhy, a faleš provodili vážkami falešnými,
6 Kupujíce za peníze nuzné, a chudého za pár strevícu, nadto abychom plevy obilné prodávali?
7 Prisáhl Hospodin skrze dustojnost Jákobovu: Žet se nezapomenu na veky na všecky skutky jejich. [1]
8 Nad tím-liž by se netrásla i zeme, a nekvílil by každý, kdož prebývá na ní? Proto-liž by nemela vystoupiti všecka jako potok, a zachvácena i zatopena býti jako potokem Egyptským?
9 Anobrž stane se v ten den, praví Panovník Hospodin, uciním, že slunce zajde o poledni, a uvedu tmy na zemi v jasný den.
10 A promením svátky vaše v kvílení, a všecky zpevy vaše v naríkání, a zpusobím to, že bude na každých bedrách žíne, a na každé hlave lysina, a bude v zemi této kvílení jako nad jednorozeným, a poslední veci její jako den horkosti.
11 Aj, dnové jdou, dí Panovník Hospodin, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízen vody, ale slyšení slov Hospodinových,
12 Tak že toulati se budou od more až k mori, a od pulnoci až na východ behati, hledajíce slova Hospodinova, však nenajdou.
13 V ten cas umdlévati budou panny krásné, ano i mládenci tou žízní,
14 Kteríž prisahají skrze ohavnost Samarskou, a ríkají: Živt jest Buh tvuj, ó Dan, a živa jest cesta Bersabé. I padnou, a nepovstanou více.