1 Když by vyhladil Hospodin Buh tvuj národy, jejichžto zemi Hospodin Buh tvuj dává tobe, a opanoval bys je dedicne, a bydlil bys v mestech jejich i v domích jejich:
2 Oddelíš sobe tri mesta u prostred zeme své, kterouž Hospodin Buh tvuj dává tobe, abys ji dedicne obdržel.
3 Spravíš sobe cesty, a rozdelíš na tri díly všecku krajinu zeme své, kterouž v dedictví dá tobe Hospodin Buh tvuj, i bude utíkati tam každý vražedlník:
4 (Totot pak bude právo vražedlníka, kterýž by tam utekl, aby živ byl: Kdož by zabil bližního svého nechte, aniž by ho nenávidel prvé.
5 Jako vejda nekdo s bližním svým do lesa sekati dríví, rozvedl by rukou svou sekeru, aby utal drevo, a ona by spadla s toporište, a trefila by bližního jeho, tak že by umrel, ten utece do nekterého z mest techto, a živ bude.)
6 Aby prítel zabitého, stihaje vražedlníka toho, když by se rozpálilo srdce jeho, nedohonil ho na daleké ceste, a ranil smrtedlne, ješto by nebyl hoden smrti, ponevadž ho prvé nemel v nenávisti. [4]
7 Protož já prikazuji tobe, rka: Tri mesta oddelíš sobe.
8 Pakli by rozšíril Hospodin Buh tvuj konciny tvé, jakož s prísahou zaslíbil otcum tvým, a dal by tobe všecku tu zemi, kterouž rekl dáti otcum tvým:
9 (Když bys ostríhal všech prikázaní techto, cine je, kteráž já dnes prikazuji tobe, abys miloval Hospodina Boha svého, a chodil po cestách jeho po všecky dny), tedy pridáš sobe ješte tri mesta mimo tri onano, [1]
10 Aby nebyla vylita krev nevinná u prostred zeme tvé, kterouž Hospodin Buh tvuj dá tobe v dedictví, a aby nebyla na tobe krev.
11 Ale byl-li by kdo, maje v nenávisti bližního svého, a cinil by úklady jemu, a povstana proti nemu, ranil by ho smrtedlne, tak že by umrel, a utekl by do nekterého z tech mest:
12 Tedy pošlí starší mesta toho, a vezmou jej odtud, a dají v ruce prítele toho zabitého, aby umrel.
13 Neodpustí jemu oko tvé, ale svedeš krev nevinnou z Izraele, i bude dobre tobe.
14 Nepreneseš meze bližního svého, kterouž vymezili predkové v dedictví tvém, kteréž obdržíš v zemi, jižto Hospodin Buh tvuj dává tobe, abys ji dedicne obdržel. [2]
15 Nepovstane svedek jeden proti nekomu z príciny jakékoli nepravosti, a jakéhokoli hríchu ze všech hríchu, kterýmiž by kdo hrešil; v ústech dvou svedku aneb v ústech trí svedku stane slovo.
16 Povstal-li by svedek falešný proti nekomu, aby svedcil proti nemu, že odstoupil od Boha,
17 Tedy postaví se ti dva muži, kteríž tu rozepri mají pred Hospodinem, pred knežími aneb pred soudci, kteríž by za dnu tech byli.
18 A když se pilne vyptají soudcové, poznají-li, že svedek ten jest svedek lživý, mluve falešné svedectví proti bližnímu svému,
19 Tak jemu ucinte, jakž on myslil uciniti bratru svému. I odejmeš zlé z prostredku svého.
20 A kteríž zustanou, slyšíce to, báti se budou, a nikoli více nedopustí se takových zlých vecí u prostred tebe.
21 A neslituje se oko tvé; život za život, oko za oko, zub za zub, ruka za ruku, noha za nohu bude. [3]