1 Opet obrátiv se, i videl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dejí pod sluncem, a aj, slzy krivdu trpících, ješto nemají potešitele, ani moci k vyjití z ruky tech, kteríž je ssužují, a nemají potešitele.
2 Protož já chválil jsem mrtvé, kteríž již zemreli, více nežli živé, kteríž jsou živi až po dnes.
3 Nýbrž nad oba tyto štastnejší jest ten, kterýž ješte nebyl, a nevidel skutku zlého, dejícího se pod sluncem.
4 Nebo spatril jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jednech druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.
5 Blázen skládá ruce své, a jí maso své, ríkaje:
6 Lepší jest plná hrst s odpocinutím,nežli prehršlí plné s prací a trápením ducha. [1]
7 Opet obrátiv se, videl jsem jinou marnost pod sluncem:
8 Jest samotný nekdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oci jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnení.
9 Lépet jest dvema než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.
10 Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Beda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.
11 Také budou-li dva spolu ležeti, zahrejí se, ale jeden jak se zahreje?
12 Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtel, dva postaví se proti nemu; ano trojnásobní provázek nesnadne se pretrhne.
13 Lepší jest díte chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí prijímati,
14 Ackoli z žaláre vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém muže na chudobu prijíti.
15 Videl jsem všecky živé, kteríž chodí pod sluncem, ani se prídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž mel kralovati místo neho.
16 Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl pred nimi, takž ani potomci nebudou se tešiti z neho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.