1 Stalo se pak za casu krále Asvera, (to j\par ten Asverus, jenž kraloval od Indie až k Mourenínské zemi nad sto dvadcíti a sedmi krajinami),
2 Že toho casu, když sedel král Asverus na stolici království svého, jenž byla v Susan, meste královském, [1]
3 Léta tretího kralování svého, ucinil u sebe hody všechnem knížatum svým a služebníkum svým, nejznamenitejším Perským a Médským, hejtmanum a vládarum nad krajinami,
4 Ukazuje bohatství, slávu království svého a cest, i ozdobu dustojnosti své za mnoho dnu, totiž za sto a osmdesáte dnu.
5 (A když se vyplnili dnové ti, ucinil král všemu lidu, což ho koli bylo v Susan meste královském, od nejvetšího až do nejmenšího, hody za sedm dní na paláci v zahrade pri dome královském.)
6 Též calouny bílé, zelené a z postavce modrého, zavešené na provázcích kmentových a šarlatových u kroužku stríbrných, na sloupích mramorových, lužka zlatá a stríbrná na podlaze porfyretové a mramorové, pariové a socharetové.
7 Nápoj pak dávali v nádobách zlatých, a to v nádobách jiných a jiných, i vína královského v hojnosti, jakž slušelo na krále.
8 Ale ku pití, podlé narízení, žádný nenutil. Nebo tak porucil král všechnem správcum domu svého, aby cinili podlé vule jednoho každého.
9 Také i královna Vasti ucinila hody ženám v dome královském krále Asvera.
10 Dne pak sedmého, když se podveselil král vínem, rozkázal Mehumanovi, Biztovi, Charbonovi, Bigtovi a Abagtovi, Zetarovi a Karkasovi, sedmi komorníkum, kteríž sloužili pred oblícejem krále Asvera,
11 Aby privedli Vasti královnu pred oblícej krále v korune královské, aby okázal národum i knížatum krásu její; nebo velmi krásná byla.
12 Ale odeprela královna Vasti prijíti k rozkazu královskému, skrze ty komorníky vzkázanému. Procež král rozhneval se velmi a rozpálil se hnevem sám v sobe.
13 I rekl král mudrcum znajícím casy, (nebo tak každé veci podával král na všecky zbehlé v právích a soudech),
14 A nejbližšímu sebe Charsenovi, Setarovi, Admatovi, Tarsisovi, Meresovi, Marsenovi, Memuchanovi, sedmi vývodám Perským a Médským, jenž vídali tvár královskou, a sedali první po králi:
15 Co se má podlé práva státi s královnou Vasti, proto že nevyplnila rozkazu krále Asvera, stalého skrze komorníky?
16 Tedy rekl Memuchan pred králem i knížaty: Ne proti samému králi zavinila královna Vasti, ale proti všechnem knížatum, a proti všechnem národum všech krajin Asvera krále.
17 Nebo když se donese to, co ucinila královna, všech žen, zlehcí sobe muže své a reknou: An král Asverus rozkázal privésti královnu Vasti pred oblícej svuj, a však neprišla.
18 Nýbrž ješte tohoto dne budou to mluviti knežny Perské a Médské, (kteréž slyšely, co ucinila královna), všechnem knížatum královským, i naplodí se hojne pýchy a zpoury.
19 Jestliže se tedy králi za dobré vidí, necht se stane výpoved královská od oblíceje jeho, a necht j\par vepsána mezi práva Perská a Médská, kteráž by nemohla zmenena býti, že nechtela prijíti Vasti pred oblícej krále Asvera, procež království její dá král jiné, lepší nežli ona.
20 Tak když uslyší výpoved královskou, kterouž vyhlásiti dá po všem království svém, jakkoli veliké jest, všecky ženy v poctivosti míti budou manžely své, od nejvetšího až do nejmenšího.
21 I líbila se ta rada králi i knížatum, a ucinil král podlé rady Memuchanovy.
22 A rozeslal listy do všech krajin královských, do jedné každé krajiny písmem jejím, a do každého národu jazykem jeho, aby každý muž byl pánem domu svého. Což oznámil každý hejtman lidu jazykem jeho.