1 Odšed pak muž jeden z domu Léví, vzal dceru z pokolení Léví. [1]
2 I pocala žena ta, a porodila syna; a viduci, že jest krásný, kryla ho za tri mesíce.
3 A když ho nemohla déle tajiti, vzala mu ošitku z sítí, a omazala ji klím a smolou; a vložila do ní to díte, a vyložila do rákosí u brehu reky.
4 A postavila sestru jeho zdaleka, aby zvedela, co se s ním díti bude.
5 A v tom sešla dcera Faraonova, aby se myla v rece; a devecky její procházely se po brehu reky. A uzrevši ošitku mezi rákosím, poslala devecku svou, a vzala ji.
6 A když otevrela, uzrela díte; a aj, plakalo pacholátko. A slitovavši se nad ním, rekla: Z detí Hebrejských jest toto.
7 I rekla sestra jeho k dceri Faraonove: Mám-li jíti a zavolati tobe chuvy z žen Hebrejských, kteráž by odchovala tobe díte?
8 Odpovedela dcera Faraonova: Jdi. Tedy šla devecka a zavolala matky toho dítete.
9 I rekla jí dcera Faraonova: Vezmi toto díte, a odchovej mi je; a ját dám mzdu tvou. I vzala žena díte, a chovala je.
10 A když odrostlo pachole, dovedla je k dceri Faraonove, kteráž jej mela za syna; a nazvala jméno jeho Mojžíš, rkuci: Nebo jsem ho z vody vytáhla.
11 I stalo se ve dnech tech, když vyrostl Mojžíš, že vyšel k bratrím svým, a hledel na trápení jejich. Uzrel také muže Egyptského, an tepe muže Hebrejského, jednoho z bratrí jeho. A sem i tam se ohlédna, vida, že žádného tu není, zabil Egyptského, a zahrabal jej v písku.
12 Vyšed potom druhého dne, a aj, dva muži Hebrejští vadili se. I rekl tomu, kterýž krivdu cinil: Proc tepeš bližního svého?
13 Kterýžto odpovedel: Kdo te ustanovil knížetem a soudcí nad námi? Zdali zabiti mne myslíš, jako jsi zabil Egyptského? Protož ulekl se Mojžíš a rekl: Jiste známá jest ta vec.
14 A uslyšav Farao tu vec, hledal zabiti Mojžíše. Ale Mojžíš utekl od tvári Faraonovy, a bydlil v zemi Madianské; i usadil se podlé studnice.
15 Kníže pak Madianské melo sedm dcer. Kteréžto prišedše, vážily vodu, a nalívaly do koryt, aby napájely dobytek otce svého.
16 I prišli pastýri, a odehnali je. Tedy Mojžíš vstav, pomohl jim a napojil dobytek jejich. [2] [3]
17 A když se navrátily k Raguelovi, otci svému, rekl on: Jakž jste to dnes tak brzo prišly?
18 Odpovedely: Muž Egyptský vysvobodil nás z ruky pastýru; ano také ochotne navážil nám vody, a napojil dobytek.
19 I rekl dcerám svým: Kdež pak jest? Procež jste pustily muže toho? Povolejte ho, at pojí chleba.
20 A svolil Mojžíš k tomu, aby bydlil s mužem tím. Kterýžto dal Zeforu, dceru svou, Mojžíšovi.
21 I porodila syna, a nazval jméno jeho Gerson; nebo rekl: Príchozí jsem byl v zemi cizí.
22 Stalo se pak po mnohých casích, že umrel král Egyptský; a synové Izraelští úpeli pro roboty, a kriceli. I vstoupil k Bohu krik jejich pro roboty.
23 A uslyšel Buh naríkání jejich, a rozpomenul se Buh na smlouvu svou s Abrahamem, Izákem a Jákobem.
24 I vzhlédl Buh na syny Izraelské, a poznal Buh.