1 I stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:
2 Synu clovecí, prorokuj proti prorokum Izraelským, kteríž prorokují, a rci prorokujícím z srdce svého: Slyšte slovo Hospodinovo:
3 Takto praví Panovník Hospodin: Beda prorokum bláznivým, kteríž následují ducha svého, ješto však nic nevideli.
4 Podobni jsou liškám na pustinách proroci tvoji, Izraeli.
5 Nevstupujete k mezerám, aniž deláte hradby okolo domu Izraelského, aby ostáti mohl v boji v den Hospodinuv.
6 Vídají marnost a hádání lživé. Ríkají: Praví Hospodin, ješto jich neposlal Hospodin, a troštují lidi, aby jen utvrdili slovo své.
7 Zdaliž videní marného nevídáte, a hádání lživého nevypravujete? A ríkáte: Praví Hospodin, ješto jsem já nemluvil.
8 Procež takto praví Panovník Hospodin: Proto že mluvíte marnost, a vídáte lež, protož aj, já jsem proti vám, praví Panovník Hospodin.
9 Nebo bude ruka má proti prorokum, kteríž vídají marnost a hádají lež. V losu lidu mého nebudou, a v popisu domu Izraelského nebudou zapsáni, aniž do zeme Izraelské vejdou. I zvíte, že já jsem Panovník Hospodin,
10 Proto, proto že v blud uvedli lid muj, ríkajíce: Pokoj, ješto nebylo žádného pokoje. Jeden zajisté ustavel stenu hlinenou, a jiní obmítali ji vápnem nicemným.
11 Rciž tem, kteríž obmítají vápnem nicemným: I však to padne. Prijde príval rozvodnilý, a vy, kamenové krupobití velikého, spadnete, a vítr bourlivý roztrhne ji.
12 A aj, když padne ta stena, zdaliž vám nebude receno: Kdež jest to obmítání, jímž jste obmítali?
13 Protož takto praví Panovník Hospodin: Roztrhnu ji, pravím, vetrem bourlivým v prchlivosti své, a príval rozvodnilý v hneve mém prijde, a kamení krupobití velikého v prchlivosti mé k vyhlazení jí.
14 Nebo rozborím stenu tu, kterouž jste obmetali vápnem nicemným, a porazím ji na zem, tak že odkryt bude grunt její. I padne, a zkaženi budete u prostred ní, a zvíte, že já jsem Hospodin.
15 A tak vykonaje prchlivost svou na té stene, a na tech, kteríž ji obmítají vápnem nicemným, dím vám: Není více té steny, není ani tech, kteríž ji obmítali,
16 Totiž proroku Izraelských, kteríž prorokují Jeruzalému, a ohlašují jemu videní pokoje, ješto není žádného pokoje, praví Panovník Hospodin.
17 Ty pak, synu clovecí, obrat tvár svou k dcerám lidu svého, kteréž prorokují z srdce svého, a prorokuj i proti nim.
18 A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Beda tem, kteréž šijí polštáríky pod všeliké lokty rukou lidu mého, a delají kukly na hlavu všeliké postavy, aby lovily duše. Zdaliž loviti máte duše lidu mého, abyste se živiti mohly?
19 Nebo zlehcujete mne u lidu mého pro hrst jecmene a pro kus chleba, umrtvujíce duše, kteréž neumrou, a obživujíce duše, kteréž živy nebudou, lhouce lidu mému, kteríž poslouchají lži.
20 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já dám se v polštáríky vaše, jimiž vy lovíte tam duše, abyste je oklamaly. Nebo strhnu je s ramenou vašich, a propustím duše, duše, kteréž vy lovíte, abyste je oklamaly.
21 I strhnu kukly vaše, a vytrhnu lid svuj z ruky vaší, tak abyste jich nemohly více loviti, i zvíte, že já jsem Hospodin;
22 Proto že kormoutíte srdce spravedlivého lžmi, ješto jsem já ho nekormoutil, a posilujete rukou bezbožného, aby se neodvrátil od zlé cesty své, obživujíce jej.
23 Protož nebudete vídati marnosti, a s hádáním nebudete se obírati více; nebo vytrhnu lid svuj z ruky vaší, i zvíte, že já jsem Hospodin.