1 Léta desátého, desátého mesíce, dvanáctého dne téhož mesíce, stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:
2 Synu clovecí, obrat tvár svou proti Faraonovi králi Egyptskému, a prorokuj proti nemu i proti všemu Egyptu.
3 Mluv a rci: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já proti tobe jsem, ó Faraone králi Egyptský, draku veliký, kterýž ležíš u prostred rek svých, ješto ríkáš: Já mám reku svou, já zajisté jsem ji privedl sobe.
4 Protož dám udici do celistí tvých, a uciním, že zváznou ryby rek tvých na tvých šupinách; i vyvleku te z prostredku rek tvých,i všecky ryby rek tvých na šupinách tvých zvázlé.
5 A nechám te na poušti, tebe i všech ryb rek tvých. Na svrchku pole padneš, nebudeš sebrán ani shromážden; šelmám zemským i ptactvu nebeskému dám te k sežrání.
6 I zvedí všickni obyvatelé Egyptští, že já jsem Hospodin, proto že jste holí trtinovou domu Izraelskému.
7 Když se chytají tebe rukou, lámeš se, a roztínáš jim všecko rameno; a když se na te zpodpírají, ztroskotána býváš, ackoli nastavuješ jim všech bedr.
8 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já privedu na te mec, a vypléním z tebe lidi i hovada.
9 I bude zeme Egyptská pustinou a pouští, i zvedí, že já jsem Hospodin, proto že ríkal: Reka má jest, já zajisté jsem ji privedl.
10 Protož aj, já budu proti tobe i proti rece tvé, a obrátím zemi Egyptskou v pustiny, v poušt prehroznou od veže Sevéne až do pomezí Mourenínského.
11 Nepujdet pres ni noha cloveka, ani noha dobytcete pujde pres ni, a nebude v ní bydleno za ctyridceti let.
12 A tak uvedu zemi Egyptskou v pustinu nad jiné zeme pusté, a mesta její nad jiná mesta zpuštená pustá budou za ctyridceti let, když rozptýlím Egyptské mezi národy, a rozženu je do rozlicných zemí.
13 A však takto praví Panovník Hospodin: Po skonání ctyridceti let shromáždím Egyptské z národu, kamž rozptýleni budou.
14 A privedu zase zajaté Egyptské, a uvedu je zase do zeme Patros, do zeme prebývání jejich, i budou tam královstvím sníženým.
15 Mimo jiná království bude sníženejší, aniž se bude vynášeti více nad jiné národy; zmenším je zajisté, aby nepanovali nad národy.
16 I nebude více domu Izraelskému doufáním, kteréž by na pamet privodilo nepravost, když by se obraceli za nimi; nebo zvedí, že já jsem Panovník Hospodin.
17 Potom bylo dvadcátého sedmého léta, prvního mesíce, prvního dne, že se stalo slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:
18 Synu clovecí, Nabuchodonozor král Babylonský podrobil vojsko své v službu velikou proti Týru. Každá hlava oblezla, a každé rameno odríno jest, mzdy pak nemá, on ani vojsko jeho, z Týru za tu službu, kterouž sloužili proti nemu.
19 Z té príciny takto praví Panovník Hospodin: Aj, já dávám Nabuchodonozorovi králi Babylonskému zemi Egyptskou, aby pobral zboží její, a rozebral loupeže její, i rozchvátal koristi její, aby melo mzdu vojsko jeho.
20 Za práci jejich, kterouž mi sloužili, dám jim zemi Egyptskou, proto že mne pracovali, praví Panovník Hospodin.
21 V ten den rozkáži vypuciti se rohu domu Izraelského. Tobe též zpusobím, že otevreš ústa u prostred nich, i zvedí, že já jsem Hospodin.