1 Tedy Jákob vstav, odšel do zeme východní.
2 A pohledev, uzrel studnici v poli a tri stáda ovcí, ana se složila pri ní; nebo z té studnice napájeli stáda; a kámen veliký byl navrchu studnice.
3 Shánívána pak tam bývala všecka stáda, a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice, a napájeli dobytky; potom zas privalovali kámen na vrch studnice, na místo jeho.
4 Tedy rekl jim Jákob: Bratrí moji, odkud jste? Kterížto odpovedeli: Jsme z Cháran.
5 I rekl jim: Znáte-li Lábana, syna Náchorova? A oni rekli: Známe.
6 I dí opet k nim: Dobre-li se má? Odpovedeli: Dobre, a aj, Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem.
7 Tedy rekl: Však ješte daleko do vecera, aniž ješte cas, aby dobytek byl sehnán; napojte stáda, a jdete, paste.
8 A oni odpovedeli: Nemužeme, než až se všecka stáda seženou, a odvalen bude kámen od svrchku studnice, abychom napojili ovce.
9 Když on ješte mluvil s nimi, prišla k tomu Ráchel s stádem otce svého; neb ona pásla stádo.
10 Tedy Jákob uzrev Ráchel, dceru Lábana ujce svého, a stádo jeho, pristoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice, a napojil stádo Lábana ujce svého.
11 A políbil Jákob Ráchel, a povýšiv hlasu svého, plakal.
12 Oznámil jí pak byl Jákob, že jest bratr otce jejího, a že jest syn Rebeky; a ona pribehši, oznámila to otci svému.
13 I stalo se, když Lában uslyšel povest o Jákobovi, synu sestry své, že vybehl proti nemu, a objav ho, políbil, a uvedl do domu svého; on pak vypravoval Lábanovi o všech tech vecech.
14 Jemužto odpovedel Lában: Jiste kost má a telo mé jsi. I zustal s ním pres celý mesíc.
15 Tedy rekl Lában Jákobovi: Zdali proto, že jsi bratr muj, darmo mi sloužiti budeš? Povez mi, jaká má býti mzda tvá?
16 (Mel pak Lában dve dcery; jméno starší Lía, a jméno mladší Ráchel.
17 Než Lía mela oci mdlé, ale Ráchel byla pekné postavy a krásné tvári.
18 I miloval Jákob Ráchel.) Rekl tedy: Budut sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší. [1]
19 Odpovedel Lában: Lépet jest, abych ji tobe dal, nežli bych ji dal muži jinému; zustaniž se mnou.
20 Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo pred ocima jeho jako neco málo dnu, proto že laskav byl na ni.
21 Potom rekl Jákob k Lábanovi: Dejž mi ženu mou; nebo vyplneni jsou dnové moji, abych všel k ní.
22 Tedy sezval Lában všecky muže místa toho, a ucinil hody.
23 U vecer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k nemu; a on všel k ní.
24 Dal také Lában Zelfu devku svou Líe, dceri své, za služebnici.
25 A když bylo ráno, poznal, že jest Lía. I rekl k Lábanovi: Což jsi mi to ucinil? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe? Procežs mne tedy oklamal?
26 Odpovedel Lában: Nebývá toho v kraji našem, aby vdávána byla mladší dríve, než prvorozená.
27 Vypln týden této; dámet potom i tuto za službu, kterouž sloužiti budeš u mne ješte sedm let jiných.
28 I udelal tak Jákob, a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku.
29 Dal také Lában Ráchel, dceri své, Bálu, devku svou za služebnici.
30 Tedy všel také k Ráchel, a miloval ji více než Líu; i sloužil u neho ješte sedm let jiných.
31 Vida pak Hospodin, že Lía nemá lásky, otevrel život její; a Ráchel nechal neplodné.
32 Tedy pocala Lía a porodila syna, a nazvala jméno jeho Ruben; nebo rekla: Jiste videl Hospodin trápení mé; jižt nyní milovati mne bude muž muj.
33 I pocala opet a porodila syna, a rekla: Jiste uslyšel Hospodin, že jsem v nenávisti, protož dal mi i tohoto. A nazvala jméno jeho Simeon.
34 A opet pocala a porodila syna, a rekla: Již nyní pripojí se ke mne muž muj, nebo jsem mu porodila tri syny. Z té príciny nazváno jest jméno jeho Léví.
35 I pocala ješte a porodila syna, a rekla: Již nyní chváliti budu Hospodina. Procež nazvala jméno jeho Juda; i prestala roditi.