1 Stalo se pak v ten cas, že sstupuje Juda od bratrí svých, uchýlil se k muži Odolamitskému, jehož jméno bylo Híra.
2 I uzrel tam Juda dceru muže Kananejského, kterýž sloul Sua; a pojav ji, všel k ní.
3 Kterážto pocala a porodila syna; i nazval jméno jeho Her.
4 A pocavši opet, porodila syna; a nazvala jméno jeho Onan.
5 Porodila pak ješte syna, jehož jméno nazvala Séla. A byl Juda v Chezib, když ona jej porodila.
6 I dal Juda Herovi prvorozenému svému manželku, jménem Támar. [1]
7 A byl Her, prvorozený Juduv, zlý pred ocima Hospodina; i zabil jej Hospodin.
8 Tedy rekl Juda Onanovi: Vejdi k žene bratra svého, a podlé príbuznosti pojmi ji, abys vzbudil síme bratru svému.
9 Vedel pak Onan, že to síme nebude jeho. Protož kdykoli vcházel k žene bratra svého, vypouštel síme na zem, aby nezplodil synu bratru svému.
10 I nelíbilo se Hospodinu to, co delal Onan; protož ho také zabil.
11 Tedy rekl Juda k Támar neveste své: Pobud v dome otce svého vdovou, dokudž nedoroste Séla, syn muj. (Nebo rekl: Aby on také neumrel, jako i bratrí jeho.) I odešla Támar, a bydlila v dome otce svého.
12 A po mnohých dnech umrela dcera Suova, manželka Judova. Kterýžto potešiv se zas, šel do Tamnas k tem, kteríž strihli ovce jeho, a s ním Híra Odolamitský, prítel jeho.
13 I oznámeno jest Támar temito slovy: Aj, tchán tvuj vstupuje do Tamnas, aby strihl ovce své.
14 Tedy ona složivši s sebe šaty své vdovské, zavila se v rouchu, a odela se a sedela na rozcestí, kudy se jde do Tamnas. Nebo videla, že Séla dorostl, a že není dána jemu za manželku.
15 Kteroužto uzrev Juda, za to mel, že jest nevestka; nebo zakryla tvár svou.
16 Protož uchýliv se k ní s cesty, rekl: Dopust medle, at vejdu k tobe. (Nebo nevedel, aby nevesta jeho byla.) I rekla: Co mi dáš, jestliže vejdeš ke mne?
17 Odpovedel: Pošlit kozelce z stáda. Dí ona: Kdybys neco zastavil, dokavadž nepošleš.
18 I rekl: Cožt mám dáti v zástave? Odpovedela ona: Pecetní prsten svuj, a halži svou, a hul svou, kterouž máš v ruce své. I dal jí, a všel k ní; a pocala z neho.
19 Tedy vstavši, odešla, a snavši rouchu svou s sebe, oblékla se v šaty své vdovské.
20 I poslal Juda kozelce po príteli svém Odolamitském, aby vzal zase základ od ženy. A nenalezl jí.
21 I ptal se mužu toho místa, rka: Kde jest ta nevestka, kteráž sedela na rozcestí této cesty? Rekli oni: Nebylote zde nevestky.
22 Tedy navrátiv se k Judovi, rekl: Nenašel jsem jí; a také muži místa toho pravili: Nebylo zde nevestky.
23 I rekl Juda: Necht sobe to má, abychom neuvedli se v lehkost. Ját jsem poslal toho kozelce, ale tys jí nenalezl.
24 I stalo se okolo trí mesícu, že oznámili Judovi, rkouce: Dopustila se smilství Támar nevesta tvá, a jest již i tehotná z smilství. I rekl Juda: Vyvedte ji, aby byla upálena. [2]
25 Když pak vedena byla, poslala k tchánu svému, rkuci: Z muže, jehož tyto veci jsou, tehotná jsem. A pri tom rekla: Pohled, prosím, cí jsou tyto veci, pecetní prsten, halže a hul tato?
26 Tedy pohledev na to Juda, rekl: Spravedlivejšít jest než já, ponevadž jsem nedal jí Sélovi synu svému. A více jí nepoznával.
27 Stalo se pak, že když prišel cas porodu jejího, aj, bliženci v živote jejím.
28 A když rodila, jeden z nich vyskytl ruku, kteroužto chytivši baba, uvázala na ni cervenou nitku, rkuci: Ten vyjde prvé.
29 Když pak vtáhl ruku svou zase, hle, vyšel bratr jeho. I rekla: Jak jsi protrhl? Tvét jest protržení. I nazváno jest jméno jeho Fáres.
30 A potom vyšel bratr jeho, kterýž mel na ruce nitku cervenou. I nazváno jest jméno jeho Zára.