1 Byl pak hlad veliký v krajine té.
2 I stalo se, když vytrávili obilí, kteréž prinesli z Egypta, že rekl k nim otec jejich: Jdete zase, a nakupte nám neco potravy.
3 I mluvil k nemu Juda temito slovy: Velice se zarekl muž ten, rka: Neuzríte tvári mé, nebude-li bratr váš s vámi.
4 Jestliže pošleš bratra našeho s námi, pujdeme a nakoupíme tobe potravy;
5 Pakli nepošleš, nepujdeme. Nebo povedel nám muž ten: Neuzríte tvári mé, nebude-li bratr váš s vámi.
6 I rekl Izrael: Proc jste mi tak zle ucinili, oznámivše muži tomu, že máte ješte bratra?
7 Odpovedeli: Pilne vyptával se muž ten na nás, i na rod náš, mluve: Jest-li živ ješte otec váš? Máte-li bratra? A dali jsme mu zprávu na ta slova. Zdaž jsme to jak vedeti mohli, že dí: Privedte bratra svého?
8 I rekl Juda Izraelovi, otci svému: Pošli to pachole se mnou, a vstanouce, pujdeme, abychom živi byli, a nezemreli, i my, i ty, i maliccí naši.
9 Já slibuji za nej; z ruky mé vyhledávej ho. Jestliže neprivedu ho k tobe, a nepostavím ho pred tebou, vinen budu hríchem tobe po všecky dny.
10 A kdybychom byli neprodlévali, jiste již bychom se byli dvakrát vrátili.
11 I rekl jim Izrael otec jejich: Jestližet tak býti musí, ucintež toto: Naberte nejvzácnejších užitku zeme do nádob svých, a doneste muži tomu dar, neco kadidla, a trochu strdi, a vonných vecí a mirry, daktylu a mandlu.
12 Peníze také dvoje vezmete v ruce své, a peníze vložené na vrch do pytlu vašich zase doneste v rukou svých; snad z omýlení to prišlo.
13 Bratra svého také vezmete, a vstanouce, jdete zase k muži tomu.
14 A Buh silný všemohoucí dejž vám najíti milost pred mužem tím, at propustí vám onoho bratra vašeho i tohoto Beniamina. Ját pak zbaven jsa synu, jako osirelý budu.
15 Tedy vzali muži ti dar ten, a dvoje peníze vzali v ruce své, a Beniamina; a vstavše, sstoupili do Egypta, a postavili se pred Jozefem.
16 Vida pak Jozef Beniamina s nimi, rekl tomu, kterýž spravoval dum jeho: Uved tyto muže do domu, a zabí hovado a priprav; nebo se mnou jísti budou muži ti o poledni.
17 I ucinil muž ten, jakž rozkázal Jozef, a uvedl ty lidi do domu Jozefova.
18 Báli se pak muži ti, když uvedeni byli do domu Jozefova, a rekli: Pro ty peníze, kteréž prvé vloženy byly do pytlu našich, sem uvedeni jsme, aby obvine, oboril se na nás, a vzal nás za služebníky i osly naše.
19 A pristoupivše k muži tomu, kterýž spravoval v dome Jozefove, mluvili k nemu ve dverích domu,
20 A rekli: Slyš mne, pane muj. Prišli jsme byli ponejprvé kupovati potrav.
21 I prihodilo se, když jsme do hospody prišli, a rozvazovali pytle své, a aj, peníze jednoho každého byly svrchu v pytli jeho, peníze naše podlé váhy své; a prinesli jsme je zase v rukou svých.
22 Jiné také peníze prinesli jsme v rukou svých, abychom nakoupili potravy; nevíme, kdo jest zase vložil peníze naše do pytlu našich.
23 A on odpovedel: Mejte o to pokoj, nebojte se. Buh váš, a Buh otce vašeho dal vám poklad do pytlu vašich; penízet jsem vaše já prijal. I vyvedl k nim Simeona.
24 Uved tedy muž ten lidi ty do domu Jozefova, dal jim vody, aby umyli nohy své, dal také obrok oslum jejich.
25 Mezi tím pripravili dar ten, dokudž neprišel Jozef v poledne; nebo slyšeli, že by tu meli jísti chléb.
26 Tedy prišel Jozef domu. I prinesli mu dar, kterýž meli v rukou svých, a klaneli se jemu až k zemi.
27 I ptal se jich, jak se mají, a rekl: Zdráv-liž jest otec váš starý, o nemž jste pravili? Živ-li jest ješte?
28 Kterížto odpovedeli: Zdráv jest služebník tvuj otec náš, a ješte živ jest. A sklánejíce hlavy, poklonu mu cinili.
29 Pozdvih pak ocí svých, videl Beniamina bratra svého, syna matky své, a rekl: Tento-li jest bratr váš mladší, o nemž jste mi pravili? I rekl: Uciniž Buh milost s tebou, synu muj!
30 Tedy pospíšil Jozef, (nebo pohnula se streva jeho nad bratrem jeho,) a hledal, kde by mohl plakati; a všed do pokoje, plakal tam.
31 Potom umyv tvár svou, vyšel zase, a zdržoval se, a rekl: Kladte chléb.
32 I kladli jemu zvlášte, a jim obzvlášte, Egyptským také, kteríž s ním jídali, obzvláštne; nebo nemohou Egyptští jísti s Židy chleba, proto že to ohavnost jest Egyptským.
33 Tedy sedeli proti nemu, prvorozený podlé prvorozenství svého, a mladší podlé mladšího veku svého. I divili se muži ti vespolek.
34 A bera jídlo pred sebou, podával jim; Beniaminovi pak dostalo se petkrát více než jiným. I hodovali a hojne se s ním napili.