1 Slovo, kteréž videl Izaiáš syn Amosuv o Judovi a Jeruzalému.
2 I stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní všickni národové. [1] [2] [3]
3 A pujdou lidé mnozí, ríkajíce: Podte, a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, a bude nás vyucovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. [4]
4 Ont bude souditi mezi národy, a trestati bude lidi mnohé. I zkují mece své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu mece, a nebudou se více uciti boji. [5]
5 Dome Jákobuv, podtež, a chodme v svetle Hospodinove.
6 Ale ty jsi opustil lid svuj, dum Jákobuv, proto že jsou naplneni ohavnostmi národu východních, a jsou poverní jako Filistinští, a smyšlínky cizozemcu že sobe libují.
7 K tomu naplnena jest zeme jejich stríbrem a zlatem, tak že není konce pokladum jejich; naplnena jest zeme jejich i konmi, vozum pak jejich poctu není.
8 Naplnena jest také zeme jejich modlami; klanejí se dílu rukou svých, kteréž ucinili prstové jejich.
9 Klaní se obecný clovek, a ponižuje se i prední muž; protož neodpouštej jim.
10 Vejdi do skály, a skrej se v prachu pred hruzou Hospodinovou, pred slávou dustojnosti jeho.
11 Tut oci vysoké cloveka sníženy budou, a sklonena bude vysokost lidská, ale Hospodin sám vyvýšen bude v ten den.
12 Nebo den Hospodina zástupu se blíží na každého pyšného a zpínajícího se, i na každého vyvýšeného, i bude ponížen,
13 I na všecky cedry Libánské vysoké a vyvýšené, i na všecky duby Bázanské,
14 I na všecky hory vysoké, i na všecky pahrbky vyvýšené,
15 I na všelikou veži vysokou, i na všelikou zed pevnou,
16 I na všecky lodí morské, i na všecka malování slibná.
17 A sehnuta bude pýcha cloveka, a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den,
18 Modly pak docela vymizejí.
19 Tehdy pujdou do jeskyní skal a do roklí zeme, pred hruzou Hospodinovou a slávou dustojnosti jeho, když povstane, aby potrel zemi. [6]
20 V ten den zavrže clovek modly své stríbrné a modly své zlaté, kterýchž mu nadelali, aby se klanel, totiž krtum a netopýrum.
21 I vejde do slují skal a do vysedlin jejich pred hruzou Hospodinovou, a pred slávou dustojnosti jeho, když povstane, aby potrel zemi.
22 Prestantež doufati v cloveku, jehož dýchání v chrípích jeho jest. Nebo zac má jmín býti?