1 V tech dnech roznemohl se Ezechiáš až k smrti. I prišel k nemu Izaiáš syn Amosuv, prorok, a rekl jemu: Toto praví Hospodin: Zred dum svuj, nebo umreš, a nebudeš živ.
2 I obrátil Ezechiáš tvár svou k stene, a modlil se Hospodinu.
3 A rekl: Prosím, ó Hospodine, rozpomen se nyní, že jsem stále chodil pred tebou v pravde a v srdci uprímém, a že jsem to cinil, což dobrého jest pred ocima tvýma. I plakal Ezechiáš plácem velikým.
4 Tedy stalo se slovo Hospodinovo k Izaiášovi, rkoucí:
5 Jdi a rci Ezechiášovi: Toto praví Hospodin Buh Davida otce tvého: Slyšelt jsem modlitbu tvou, videl jsem slzy tvé; aj, já pridám ke dnum tvým patnácte let.
6 A z ruky krále Assyrského vysvobodím te i mesto toto, a chrániti budu mesta tohoto.
7 A toto budeš míti znamení od Hospodina, že Hospodin uciní vec tuto, kterouž mluvil:
8 Aj, já navrátím zpátkem stín po stupních, po nichž sešel na hodinách slunecných Achasových, o deset stupnu. I navrátilo se slunce o deset stupnu, po týchž stupních, po nichž bylo sešlo.
9 Zapsání Ezechiáše krále Judského, když nemocen byl, a ozdravel po nemoci své:
10 Ját jsem byl rekl v prestrižení dnu svých, že vejdu do bran hrobu, zbaven budu ostatku let svých.
11 Rekl jsem byl, že neuzrím Hospodina, Hospodina v zemi živých, nebudu vídati cloveka více mezi prebývajícími na svete.
12 Prebývání mé pomíjí, a stehuje se ode mne jako stánek pastýrský; prestrihl jsem jako tkadlec život svuj, od trísní odreže mne. Dnes dríve než noc prijde, uciníš mi konec.
13 Predkládal jsem sobe v jitre, že jako lev tak potre všecky kosti mé, dnes dríve než noc prijde, že mi uciníš konec.
14 Jako reráb a vlaštovice pištel jsem, lkal jsem jako holubice, oci mé zhuru pozdvižené byly. Pane, násilé trpím, ó prodliž mi života.
15 Ale cot mám více mluviti? I predpovedel mi, i ucinil, že živ pobudu mimo všecka léta svá po horkosti duše své.
16 Pane, kdo po nich i v nich živi budou, všechnem znám bude život dýchání mého, žes mi zdraví navrátil, a mne pri životu zachoval.
17 Aj, v cas pokoje potkala mne byla horkost nejhorcejší, ale tobe zalíbilo se vytrhnouti duši mou z propasti zkažení, proto že jsi zavrhl za hrbet svuj všecky hríchy mé. [1]
18 Nebo ne hrob oslavuje tebe, ani smrt te chválí, aniž ocekávají ti, jenž do jámy sstupují, pravdy tvé.
19 Ale živý, živý, tent oslavovati bude tebe, jako já dnes, a otec synum v známost uvodí pravdu tvou.
20 Hospodin vysvobodil mne, a protož písne mé zpívati budeme po všecky dny života našeho v dome Hospodinove.
21 Rekl pak byl Izaiáš: Nechat vezmou hrudu suchých fíku, a priloží na vred, a zdráv bude.
22 I rekl byl Ezechiáš: Jaké jest znamení, že vstoupím do domu Hospodinova?