1 Takto praví Hospodin: Kdež jest lístek zapuzení matky vaší, kterýmž jsem ji propustil? Aneb kdo jest z veritelu mých, jemuž jsem vás prodal? Aj, nepravostmi svými prodali jste sebe, a pro prevrácenosti vaše propuštena jest matka vaše.
2 Proc, když pricházím, není žádného, když volám, žádný se neozývá? Zdaliž jest naprosto ukrácena ruka má, aby nemohla vykoupiti? A žádné-liž není ve mne moci k vysvobození? Aj, žehráním svým vysušuji more, obracím reky v poušt, až se smrazují ryby jejich, proto že nebývá vody, a mrou žízní.
3 Oblácím nebesa v smutek, a žíni dávám jim za odev.
4 Panovník Hospodin dal mi jazyk umelý, abych umel príhodne ustalému mluviti slova. Probuzuje každého jitra, probuzuje mi uši, abych slyšel, tak jako pilne se ucící.
5 Panovník Hospodin otvírá mi uši, a já se nepostavuji zpurne, aniž se nazpet odvracím.
6 Tela svého nastavuji bijícím, a líce svého rvoucím mne, tvári své neskrývám od pohanení a plvání.
7 Nebo Panovník Hospodin spomáhá mi, procež nebývám zahanben. Pro touž prícinu nastavuji tvári své jako škremene; nebo vím, že nebudu zahanben.
8 Blízkot jest ten, kterýž mne ospravedlnuje. Kdož se nesnadniti bude se mnou? Postavme se spolu; kdo jest odpurce muj, necht pristoupí ke mne.
9 Aj, Panovník Hospodin spomáhati mi bude. Kdož jest, ješto by mne potupil? Aj, všickni takoví jako roucho zvetšejí, mol sžíre je.
10 Kdo jest mezi vámi, ješto se bojí Hospodina, poslouchej hlasu služebníka jeho. Kdo jest, ješto chodí v temnostech, a nemá žádného svetla, doufej ve jméno Hospodinovo, a zpolehni na Boha svého. [1]
11 Aj, vy všickni, kteríž zanecujete ohen, a jiskrami se prepasujete, chodtež v blesku ohne svého, a v jiskrách, kteréž jste roznítili. Od ruky mé toto se vám stane, že v bolesti ležeti budete.