1 Pro Sion nebudu mlceti, a pro Jeruzalém neupokojím se, dokudž nevyjde jako blesk spravedlnost jeho, a spasení jeho jako pochodne horeti nebude. [1]
2 I uzrí národové spravedlnost tvou, a všickni králové slávu tvou, a nazovou te jménem novým, kteréž ústa Hospodinova vyrknou. [2]
3 Nadto budeš korunou ozdobnou v ruce Hospodinove, a korunou královskou v ruce Boha svého.
4 Nebudeš více slouti opuštená, a zeme tvá nebude více slouti pustinou, ale ty nazývána budeš rozkoší, a zeme tvá vdanou; nebo rozkoš míti bude Hospodin v tobe, a zeme tvá bude vdaná.
5 Nebo jakož pojímá mládenec pannu, tak te sobe pojmou synové tvoji, a jakou má radost ženich z nevesty, tak radovati se bude z tebe Buh tvuj.
6 Na zdech tvých, Jeruzaléme, postavím strážné, kteríž pres celý den i pres celou noc nikdy nebudou mlceti. Kteríž tedy pripomínáte Hospodina, nemlctež,
7 A nedávejte jemu pokoje, dokudž neutvrdí, a dokudž nezpusobí, aby Jeruzalém byl slavný na zemi.
8 Prisáhlte Hospodin skrze pravici svou, a skrze ráme síly své, rka: Nikoli nedám obilí tvého více za pokrm neprátelum tvým, aniž píti budou cizozemci vína tvého, o nemž jsi pracoval.
9 Ale ti, kteríž je shromaždují, budou je jísti, a chváliti Hospodina, a kteríž je zbírají, budou je píti v síncích svatosti mé.
10 Vejdetež, vejdetež branami, spravte cestu lidu, vyrovnejte, vyrovnejte silnici, vyberte kamení, vyzdvihnete korouhev k národum.
11 Aj, Hospodin rozkáže provolati až do koncin zeme: Rcetež dceri Sionské: Aj, Spasitel tvuj bére se, aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho pred ním.
12 I nazovou syny tvé lidem svatým, vykoupenými Hospodinovými, ty pak slouti budeš mestem vzácným a neopušteným.