1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, rkoucí:
2 Slyšte slova smlouvy této, kteráž byste mluvili mužum Judským, a obyvatelum Jeruzalémským,
3 A rci jim: Takto praví Hospodin Buh Izraelský: Zlorecený ten clovek, kterýž by neposlechl slov smlouvy této,
4 Kterouž jsem vydal otcum vašim tehdáž, když jsem je vyvedl z zeme Egyptské, z peci železné, rka: Poslouchejte hlasu mého, a cinte to všecko, tak jakž prikazuji vám, i budete lidem mým, a já budu Bohem vaším,
5 Abych splnil prísahu, kterouž jsem ucinil otcum vašim, že jim dám zemi oplývající mlékem a strdí, jakž dnešní den jest. Jemuž odpovedev, rekl jsem: Amen, Hospodine.
6 Potom rekl mi Hospodin: Ohlašuj všecka slova tato po mestech Judských, a po ulicích Jeruzalémských, rka: Slyšte slova smlouvy této, a cinte je.
7 Nebo castokrát osvedcoval jsem se otcum vašim, od toho dne, jakž jsem je vyvedl z zeme Egyptské, až do dne tohoto; ráno privstávaje a osvedcuje se, ríkával jsem: Poslouchejte hlasu mého.
8 Ale neposlouchali, aniž naklonili ucha svého, nýbrž chodil jeden každý po zdání srdce svého zlého. Procež uvedl jsem na ne všecka slova smlouvy této, kterouž jsem prikázal plniti, ale neplnili.
9 Tehdy rekl mi Hospodin: Nalézá se spiknutí mezi muži Judskými, a mezi obyvateli Jeruzalémskými.
10 Obrátili se k nepravostem otcu svých starých, kteríž nechteli poslouchati slov mých. Tolikéž tito chodí za bohy cizími, sloužíce jim; dum Izraelský a dum Judský zrušili smlouvu mou, kterouž jsem ucinil s otci jejich.
11 Protož takto praví Hospodin: Aj, já uvedu na ne zlé, z nehož nebudou moci vyjíti. By pak volali ke mne, nevyslyším jich.
12 I pujdou mesta Judská i obyvatelé Jeruzalémští, a budou volati k bohum tem, kterýmž kadí, ale nikoli nevysvobodí jich v cas bídy jejich,
13 Ackoli podlé poctu mest máš bohy své, ó Judo, a podlé poctu ulic Jeruzalémských nastaveli jste oltáru ohavnosti té, oltáru, na nichž byste kadili Bálovi.
14 Protož ty nemodl se za lid tento, aniž pozdvihuj za ne hlasu a modlitby; nebot nikoli nevyslyším jich v ten cas, když by volali ke mne prícinou svého zlého.
15 Co jest milému mému do mého domu, ponevadž nestydate páše nešlechetnosti s mnohými, a obeti svaté odešly od tebe, a že v zlosti své pléšeš?
16 Bylte Hospodin nazval jméno tvé olivou zelenající se, peknou pro ovoce ušlechtilé, ale s zvukem boure veliké zapálí ji s hury, když polámí ratolesti její.
17 Nebo Hospodin zástupu, kterýž te byl štípil, vyrkl zlé proti tobe, pro nešlechetnost domu Izraelského a domu Judského, kterouž mezi sebou páchali, aby mne popouzeli, kadíce Bálovi.
18 Hospodin zajisté oznámil mi, i dovedel jsem se. Tehdáž jsi mi ukázal predsevzetí jejich,
19 Když jsem já byl jako beránek a volcek, kterýž veden bývá k zabití. Nebo nevedel jsem, by proti mne rady skládali: Zkazme strom s ovocem jeho, a vyhladme jej z zeme živých, aby jméno jeho nebylo pripomínáno více.
20 Ale ó Hospodine zástupu, soudce spravedlivý, kterýž zkušuješ ledví i srdce, necht se podívám na pomstu tvou nad nimi; nebo jsem tobe zjevil pri svou.
21 Protož takto praví Hospodin o Anatotských, kteríž hledají bezživotí tvého, ríkajíce: Neprorokuj ve jménu Hospodinovu, abys neumrel v ruce naší:
22 Protož takto praví Hospodin zástupu: Aj, já navštívím je. Mládenci zbiti budou mecem, synové jejich i dcery jejich zemrou hladem,
23 A nebudou míti potomku, když uvedu zlé na Anatotské, casu toho, v nemž je navštívím.