1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, rkoucí:
2 Vstan a sejdi do domu hrncírova, a tam zpusobím to, abys slyšel slova má.
3 I sešel jsem do domu hrncírova, a aj, on delal dílo na kruzích.
4 Když se pak zkazila nádoba v ruce hrncírove, kterouž on delal z hliny, tehdy zase udelal z ní nádobu jinou, jakouž se dobre líbilo hrncíri udelati.
5 I stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:
6 Zdaliž jako hrncír tento nemohl bych nakládati s vámi, ó dome Izraelský? dí Hospodin. Aj, jakož hlina v ruce hrncíre, tak jste vy v ruce mé, ó dome Izraelský.
7 Mluvil-li bych proti národu a proti království, že je v okamžení vypléním a zkazím, i vyhubím,
8 Však odvrátil-li by se národ ten od nešlechetnosti své, proti nemuž bych mluvil: i já litoval bych toho zlého, kteréž jsem myslil uciniti jemu. [1]
9 Zase mluvil-li bych o národu a o království, že je v okamžení vzdelám a vštípím,
10 Však cinil-li by, což zlého jest pred ocima mýma, neposlouchaje hlasu mého: i já litoval bych dobrodiní toho, kteréž bych rekl uciniti jemu.
11 Protož nyní rci mužum Judským i obyvatelum Jeruzalémským, rka: Takto praví Hospodin: Aj, já strojím na vás zlou vec, a obrátím na vás pohromu; navrattež se již jeden každý od cesty své zlé, a polepšte cest svých i predsevzetí svých.
12 Kterížto rekli: To nic, nebo za myšlénkami svými pujdeme, a jeden každý zdání srdce svého nešlechetného vykonávati budeme.
13 Protož takto praví Hospodin: Vyptejte se nyní mezi pohany, slýchal-li kdo takové veci? Mrzkosti veliké dopustila se panna Izraelská.
14 Zdaliž kdo pohrdá cerstvou vodou Libánskou z skály? Zdaž pohrdají vodami studenými odjinud bežícími?
15 Lid pak muj zapomenuvše se na mne, kadí marnosti. Nebo k úrazu je privodí na cestách jejich, na stezkách starobylých, chodíce stezkami cesty neprotrené,
16 Tak abych musil obrátiti zemi jejich v poušt na odivu vecnou; každý, kdož by šel skrze ni, aby se užasl, a pokynul hlavou svou.
17 Vetrem východním rozptýlím je pred neprítelem; hrbetem a ne tvárí pohledím na ne v cas bídy jejich.
18 I rekli: Podte a vymyslme proti Jeremiášovi nejakou chytrost; nebot nezhyne zákon od kneze, ani rada od moudrého, ani slovo od proroka. Podte a zarazme jej jazykem, a nemejme pozoru na žádná slova jeho.
19 Pozoruj mne, Hospodine, a slyš hlas tech, kteríž se vadí se mnou.
20 Zdaliž má odplacováno býti za dobré zlým, že mi jámu kopají? Rozpomen se, že jsem se postavoval pred oblícejem tvým, abych se primlouval k jejich dobrému, a odvrátil prchlivost tvou od nich.
21 Protož dopust na syny jejich hlad, a zpusob to, at jsou násilne zmordování mecem, a necht jsou ženy jejich osirelé a ovdovelé, a muži jejich at jsou ukrutne zmordováni, a mládenci jejich zbiti mecem v boji.
22 Necht jest slýchati krik z domu jejich, když privedeš na ne vojsko náhle. Nebo vykopali jámu, aby popadli mne, a osídla polékli nohám mým;
23 Ješto ty, Hospodine, povedom jsi vší rady jejich o mém usmrcení. Nebud milostiv nepravosti jejich, a hríchu jejich pred tvárí svou neshlazuj, ale necht jsou k úrazu dostrceni pred oblícejem tvým, a v cas prchlivosti své s nimi zacházej.