1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, rkoucí:
2 Takto praví Hospodin, Buh Izraelský, rka: Spiš sobe do knihy všecka slova, kterážt jsem mluvil.
3 Aj, dnové zajisté jdou, dí Hospodin, privedu zase zajaté lidu svého Izraelského i Judského, praví Hospodin, a uvedu je do zeme, kterouž jsem byl dal otcum jejich, a dedicne ji obdrží,
4 Tatot pak jsou slova, kteráž mluvil Hospodin o Izraelovi a Judovi:
5 Takto zajisté praví Hospodin: Hlas predešení a hruzy slyšíme, a že není žádného pokoje.
6 Ptejte se nyní, a vizte rodívá-li samec. Procež tedy vidím, an každý muž rukama svýma drží se za bedra svá jako rodicka, a obrácené všechnech oblíceje v zsinalost?
7 Ach, nebo veliký jest den tento, tak že nebylo žádného jemu podobného. Ale jakt koli cas jest ssoužení Jákobova, predcet z neho vysvobozen bude.
8 Stane se zajisté v ten den, dí Hospodin zástupu, že polámi jho jeho z šíje tvé, a svazky tvé potrhám, i nebudou ho více v službu podrobovati cizozemci.
9 Ale sloužiti budou Hospodinu Bohu svému, a Davidovi králi svému, kteréhož jim vzbudím.
10 Protož ty neboj se, služebníce muj Jákobe, dí Hospodin, aniž se strachuj, ó Izraeli, nebo aj, já vysvobodím te zdaleka, i síme tvé z zeme zajetí jejich. I navrátí se Jákob, aby odpocíval, a pokoj mel, a nebude žádného, kdo by jej predesil. [1]
11 Nebot já s tebou jsem, dí Hospodin, abych te vysvobodil, když uciním konec všechnem národum, mezi kteréž te rozptýlím. Tobe však neuciním konce, ale budu te trestati v soudu, ackoli te bez trestání naprosto nenechám.
12 Takto zajisté praví Hospodin: Pretežké bude potrení tvé, prebolestná rána tvá.
13 Nebude, kdo by prisoudil pri tvou k ulécení; lékarství platného žádného míti nebudeš.
14 Všickni, kteríž te milují, zapomenou se nad tebou, aniž te navštíví, když te raním ranou neprítele, a trestáním prísným pro mnohou nepravost tvou a nescíslné hríchy tvé.
15 Proc kricíš nad svým potrením a težkou bolestí svou? Pro mnohou nepravost tvou a nescíslné hríchy tvé to ciním tobe.
16 A však všickni, kteríž zžírají tebe, sežráni budou, a všickni, kteríž utiskají tebe, všickni, pravím, do zajetí pujdou, a kteríž te pošlapávají, pošlapáni budou, a všecky, kteríž te loupí, v loupež vydám,
17 Tehdáž když tobe navrátím zdraví, a na rány tvé zhojím te, dí Hospodin, proto že zahnanou nazývali tebe, ríkajíce: Tato jest Sion, není žádného, kdo by ji navštívil.
18 Takto praví Hospodin: Aj, já zase privedu zajaté stánku Jákobových, a nad príbytky jeho slituji se, i budet zase vzdeláno mesto na prvním míste svém, a palác podlé zpusobu svého vystaven.
19 A bude pocházeti od nich díku cinení a hlas veselících se; nebo je rozmnožím, a nebudou umenšení bráti, zvelebím je, a nebudou sníženi.
20 A budou synové jeho tak jako i prvé, a shromáždení jeho prede mnou utvrzeno bude, trestati pak budu všecky, kteríž jej ssužují.
21 A povstane z neho nejdustojnejší jeho, a panovník jeho z prostredku jeho vyjde, kterémuž rozkáži priblížiti se, aby predstoupil prede mne. Nebo kdo jest ten, ješto by slíbil za sebe, že predstoupí prede mne? dí Hospodin.
22 I budete mým lidem, a já budu vaším Bohem.
23 Aj, vicher Hospodinuv s prchlivostí vyjde, vicher trvající nad hlavou nešlechetných trvati bude.
24 Neodvrátít se prchlivost hnevu Hospodinova, dokudž neuciní toho, a dokudž nevykoná úmyslu srdce svého. Tehdáž porozumíte tomu.