1 Stalo se pak léta ctvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského, stalo se slovo toto k Jeremiášovi od Hospodina, rkoucí:
2 Vezmi sobe knihu, a zapiš do ní všecka slova, kteráž jsem mluvil tobe proti Izraelovi, a proti Judovi, i všechnem národum od toho dne, jakž jsem mluvíval s tebou, ode dnu Joziášových, až do dne tohoto,
3 Zdali aspon uslyšíce dum Judský o všem tom zlém, kteréž já myslím uciniti jim, navrátí se jeden každý z cesty své zlé, abych odpustil nepravost jejich a hrích jejich. [1]
4 Protož zavolal Jeremiáš Bárucha syna Neriášova, i sepsal Báruch do knihy z úst Jeremiášových všecka slova Hospodinova, kteráž mluvil jemu.
5 Potom prikázal Jeremiáš Báruchovi, rka: Já zápoved maje, nemohu jíti do domu Hospodinova.
6 Protož jdi ty, a cti v knize této, což jsi napsal z úst mých, slova Hospodinova, pri prítomnosti lidu v dome Hospodinove, v den postu, též také pri prítomnosti všech Judských, kteríž by se z mest svých sešli, cti je,
7 Zda by snad ponížene a pokorne modléce se pred Hospodinem, i navrátili by se jeden každý z cesty své zlé; nebot jest veliký hnev a prchlivost, v níž mluvil Hospodin proti lidu tomuto.
8 I ucinil Báruch syn Neriášuv všecko, jakž prikázal jemu Jeremiáš prorok, cta v knize té slova Hospodinova v dome Hospodinove.
9 Stalo se pak léta pátého za Joakima syna Joziášova, krále Judského, mesíce devátého, že vyhlásili pust pred Hospodinem všemu lidu v Jeruzaléme, a všemu lidu, kteríž se byli sešli z mest Judských do Jeruzaléma.
10 I cetl Báruch z knihy slova Jeremiášova v dome Hospodinove, v pokoji Gemariáše syna Safanova, písare, na síni horejší, u dverí brány domu Hospodinova nové, pri prítomnosti všeho lidu.
11 Když pak vyslyšel Micheáš syn Gemariášuv, syna Safanova, všecka slova Hospodinova z té knihy,
12 Hned šel do domu královského, do pokoje kanclérova, a aj, tam všecka knížata sedela: Elisama ten kanclér, a Delaiáš syn Semaiášuv, a Elnatan syn Achboruv, a Gemariáš syn Safanuv, a Sedechiáš syn Chananiášuv, i všecka knížata.
13 A oznámil jim Micheáš všecka slova, kteráž slyšel, když cetl Báruch v knize pri prítomnosti lidu.
14 Protož poslala všecka knížata k Báruchovi Judu syna Netaniášova, syna Selemiášova, syna Chuzova, aby rekl: Tu knihu, v níž jsi cetl pri prítomnosti lidu, vezmi do ruky své a pod. I vzal Báruch syn Neriášuv tu knihu do ruky své, a prišel k nim.
15 Kteríž rekli jemu: Sed medle a cti ji pred námi. I cetl Báruch pred nimi.
16 Stalo se pak, když uslyšeli všecka slova ta, že predešeni byli všickni, a rekli Báruchovi: Jistotne oznámíme králi všecka slova tato.
17 Potom otázali se Bárucha, rkouce: Oznam již nám, jak jsi všecka slova ta sepsal z úst jeho?
18 Jimž rekl Báruch: Z úst svých pravil mi všecka slova tato, a já psal jsem na knihách cernidlem.
19 Tedy rekla ta knížata Báruchovi: Jdi schovej se ty i Jeremiáš, at žádný neví, kde jste.
20 Potom vešli k králi na sín, když tu knihu schovati dali v pokoji Elisama kanclére, a oznámili králi všecka slova ta.
21 I poslal král Judu, aby vzal tu knihu. Kterýžto vzal ji z pokoje Elisama kanclére, a cetl ji Juda pri prítomnosti krále, a pri prítomnosti všech knížat stojících pred králem.
22 Král pak sedel v dome, v nemž v zime býval, mesíce devátého, a na ohništi pred ním horelo.
23 Tedy stalo se, jakž jen prectl Juda tri listy neb ctyri, že porezal ji škriptorálem, a házel na ohen, kterýž byl na ohništi, až shorela všecka kniha ta ohnem tím, kterýž byl na ohništi.
24 Ale neulekli se, aniž roztrhl roucha svá král a všickni služebníci jeho, kteríž slyšeli všecka slova ta.
25 Nýbrž ješte když Elnatan a Delaiáš a Gemariáš primlouvali se k králi, aby nepálil té knihy, tedy neuposlechl jich.
26 Ale prikázal král Jerachmeelovi synu královu, a Saraiášovi synu Azrielovu, a Selemiášovi synu Abdeelovu, aby jali Bárucha písare a Jeremiáše proroka. Ale skryl je Hospodin.
27 Stalo se pak slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, když spálil král tu knihu a slova, kteráž byl sepsal Báruch z úst Jeremiášových, rkoucí:
28 Vezmi sobe zase knihu jinou, a napiš na ní všecka slova první, kteráž byla v té knize prvnejší, kterouž spálil Joakim král Judský.
29 O Joakimovi pak králi Judském rci: Takto praví Hospodin: Ty jsi spálil knihu tuto, prave: Proc jsi psal v ní, rka: Jistotne pritáhne král Babylonský, a zkazí zemi tuto, a vyhladí z ní lidi i hovada?
30 Protož takto praví Hospodin o Joakimovi králi Judském: Nebude míti, kdo by sedel na stolici Davidove, a telo jeho mrtvé bude vyvrženo na horko ve dne a na mráz v noci.
31 Nebo trestati budu na nem, a na semeni jeho, i na služebnících jeho nepravost jejich, a uvedu na ne, a na obyvatele Jeruzalémské, i na muže Judské všecko to zlé, o kterémž jsem mluvíval jim, a neposlouchali.
32 I vzal Jeremiáš knihu jinou, a dal ji Báruchovi synu Neriášovu, písari, kterýž sepsal do ní z úst Jeremiášových všecka slova té knihy, kterouž byl spálil Joakim král Judský ohnem. A ješte pridáno jest k tem slovum mnoho tem podobných.