1 Mát zajisté stríbro prameny své, a zlato místo k prehánení.
2 Železo z zeme vzato bývá, a kámen rozpuštený dává med.
3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost clovek vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
4 Protrhuje se reka na obyvatele, tak že ji nemuže žádný prebresti, a svozována bývá umením smrtelného cloveka, i odchází.
5 Z zeme vychází chléb, ackoli pod ní jest neco rozdílného, podobného k ohni.
6 V nekteré zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
7 K cemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatrilo oko lunáka, [1]
8 Kteréž nešlapala mladá zver, aniž šel po ní lev.
9 K škremeni vztahuje ruku svou, a z korene prevrací hory.
10 Z skálí vyvodí potucky, a všecko, což jest drahého, spatruje oko jeho.
11 Vylévati se rekám zbranuje, a tak cožkoli skrytého jest, na svetlo vynáší.
12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
13 Neví smrtelný clovek ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
14 Propast praví: Není ve mne, more také dí: Není u mne.
15 Nedává se zlata cistého za ni, aniž odváženo bývá stríbro za smenu její.
16 Nemuže býti cenena za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž smenena býti muže za nádobu z ryzího zlata.
18 Korálu pak a perel se nepripomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
19 Není jí rovný v cene smaragd z Mourenínské zeme, aniž za cisté zlato muže cenena býti.
20 Odkudž tedy moudrost prichází? A kde jest místo rozumnosti?
21 Ponevadž skryta jest pred ocima všelikého živého, i pred nebeským ptactvem ukryta jest.
22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme povest o ní.
23 Sám Buh rozumí ceste její, a on ví místo její.
24 Nebo on konciny zeme spatruje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
25 Tak že vetru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
26 On též vymeruje dešti právo, i cestu blýskání hromu. [2]
27 Hned tehdáž videl ji, a rozhlásil ji,pripravil ji, a vystihl ji.
28 Cloveku pak rekl: Aj, bázen Páne jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost. [3]