1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otcu nechtel byl postaviti se psy stáda svého.
2 Ac síla rukou jejich k cemu by mi byla? Zmarena jest pri nich starost jejich.
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 Kteríž trhali zeliny po chrastinách, ano i korení, a jalovec za pokrm byl jim.
5 Z prostred lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodejem,
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoku, v derách zeme a skálí.
7 V chrastinách rvali, pod trní se shromaždovali,
8 Lidé nejnešlechetnejší, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta zeme.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písnickou, jsa jim ucinen za prísloví.
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvár mou nestydí se plvati.
11 Nebo Buh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; procež uzdu pred prítomností mou svrhli.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protreli ke mne stezky nešlechetnosti své.
13 Mou pak stezku zkazili, k bíde mé pridali, ac jim to nic nepomuže.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénení mému valí se.
15 Obrátily se na mne hruzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 A již ve mne rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mne; procež ani nervové moji neodpocívají.
18 Odev muj mení se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukne mé svírá.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 Volám k tobe, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 Obrátils mi se v ukrutného neprítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na nej, a k rozplynutí mi privodíš zdravý soud.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do nehož se shromažduje všeliký živý.
24 Jiste žet nevztáhne Buh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnu? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 Když jsem dobrého cekal, prišlo mi zlé; nadál jsem se svetla, ale prišla mrákota.
27 Vnitrností mé zevrely, tak že se ješte neupokojily; predstihli mne dnové trápení.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými kricím.
29 Bratrem ucinen jsem draku, a tovaryšem mladých pstrosu.
30 Kuže má zcernala na mne, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píštalka má v hlas placících.