1 Jefte pak Galádský byl muž udatný a byl syn ženy nevestky, z níž zplodil Galád receného Jefte.
2 Ale i manželka Galádova naplodila mu synu, a když dorostli synové manželky té, vyhnali Jefte. Nebo rekli jemu: Nebudeš dediti v dome otce našeho, nebo jsi postranní ženy syn.
3 Protož utekl Jefte od tvári bratrí svých, a bydlil v zemi Tob; a sbehli se k Jefte lidé povaleci, a vycházeli s ním.
4 Stalo se pak po tech dnech, že bojovali Ammonitští proti Izraelským.
5 A když pocali bojovati Ammonitští proti nim, odešli starší Galádští, aby zase privedli Jefte z zeme Tob.
6 I rekli k Jefte: Pod a bud vudce náš, abychom bojovali proti Ammonitským.
7 Odpovedel Jefte starším Galádským: Zdaliž jste vy mne nemeli v nenávisti, a nevyhnali jste mne z domu otce mého? Procež tedy nyní prišli jste ke mne, když ssouženi jste?
8 I rekli starší Galádští k Jefte: Proto jsme se nyní navrátili k tobe, abys šel s námi a bojoval proti Ammonitským, a byl nám všechnem obyvatelum Galádským za vudce.
9 Tedy odpovedel Jefte starším Galádským: Ponevadž mne zase uvodíte, abych bojoval proti Ammonitským, když by mi je dal Hospodin v moc, budu-li vám za vudce?
10 I rekli starší Galádští k Jefte: Hospodin bude svedkem mezi námi, jestliže neuciníme vedlé slova tvého.
11 A tak šel Jefte s staršími Galádskými, a predstavil jej sobe lid za vudci a kníže, a mluvil Jefte všecka slova svá pred Hospodinem v Masfa.
12 Potom poslal Jefte posly k králi Ammonitskému s tímto porucením: Co máš ke mne, že jsi vytáhl na mne, abys bojoval proti zemi mé?
13 I odpovedel král Ammonitský poslum Jefte: Že vzal Izrael zemi mou, když vyšel z Egypta, od Arnon až k Jaboku a až k Jordánu; protož nyní vrat mi ji pokojne.
14 Opet pak poslal Jefte posly k králi Ammonitskému,
15 A rekl jemu: Takto praví Jefte: Nevzalt Izrael zeme Moábské, ani zeme synu Ammonových.
16 Ale když vyšli z Egypta, šel Izrael pres poušt až k mori Rudému, a prišel do Kádes.
17 Odkudž poslal Izrael posly k králi Edomskému, rka: Prosím, necht projdu skrze zemi tvou. A nechtel ho slyšeti král Edomský. Poslal také k králi Moábskému, a nechtel povoliti. A tak zustal Izrael v Kádes.
18 Potom když šel pres poušt, obcházel zemi Edomskou a zemi Moábskou, a prišed od východu slunce zemi Moábské, položil se pred Arnon, a nevešli na pomezí Moábské; nebo Arnon jest meze Moábských.
19 Protož poslal Izrael posly k Seonovi králi Amorejskému, to jest, k králi Ezebon, a rekl jemu Izrael: Prosím, necht projdu skrze zemi tvou až k místu svému.
20 Ale Seon nedoveroval Izraelovi, aby prejíti mel pomezí jeho. Protož shromáždil Seon všecken lid svuj, a položili se v Jasa, a bojoval proti Izraelovi.
21 I dal Hospodin Buh Izraelský Seona i všecken lid jeho v ruku Izraelských, a porazili je. I opanoval dedicne Izrael všecku zemi Amorejského, té zeme obyvatele. [1]
22 A tak opanovali všecko pomezí Amorejského od Arnon až k Jaboku a od poušte až k Jordánu.
23 Když tedy Hospodin Buh Izraelský vyhladil Amorejského od tvári lidu svého Izraelského, proc ty chceš panovati nad ním?
24 Zdaliž tím, což tobe dal Chámos buh tvuj k vládarství, vládnouti nemáš? Takž, kterékoli vyhladil Hospodin Buh náš od tvári naší, jejich dedictvím my vládneme.
25 K tomu pak, zdali jsi ty cím lepší Baláka syna Seforova, krále Moábského? Zdali se kdy vadil s Izraelem? Zdali kdy bojoval proti nim?
26 Ješto již bydlí Izrael v Ezebon a ve vsech jeho, i v Aroer, a ve vsech jeho, i ve všech mestech, kteráž jsou pri pomezí Arnon, za tri sta let. Proc jste jí neodjali v tak dlouhém casu?
27 Protož ne já provinil jsem proti tobe, ale ty mne zle ciníš, bojuje proti mne. Necht soudí Hospodin soudce dnes mezi syny Izraelskými a mezi syny Ammonovými.
28 Král pak Ammonitský neuposlechl slov Jefte, kteráž vzkázal jemu.
29 V tom nadšen byl Jefte duchem Hospodinovým, i táhl skrze Galád a Manasse, prošel i Masfa v Galád, a z Masfy v Galád táhl proti Ammonitským.
30 (Ucinil pak Jefte slib Hospodinu, a rekl: Jestliže jistotne dáš mi Ammonitské v ruku mou: [2]
31 I stane se, že což by koli vyšlo ze dverí domu mého mne vstríc, když se vrátím v pokoji od Ammonitských, bude Hospodinovo, abych to obetoval v obet zápalnou.)
32 Pritáhl tedy Jefte na Ammonitské, aby bojoval proti nim, a dal je Hospodin v ruku jeho.
33 I pobil je od Aroer, až kudy se jde do Mennit, dvadceti mest, a až do Abel vinic porážkou velikou velmi; a sníženi jsou Ammonitští pred syny Izraelskými.
34 Když se pak navracoval Jefte do Masfa k domu svému, aj, dcera jeho vyšla jemu vstríc s bubny a s houfem plésajících; kterouž mel toliko jedinou, aniž mel kterého syna aneb jiné dcery.
35 Stalo se pak, že když uzrel ji, roztrhl roucha svá a rekl: Ach, dcero má, velices mne ponížila; nebo jsi z tech, jenž mne kormoutí, ponevadž jsem tak rekl Hospodinu, aniž budu moci odvolati toho.
36 Jemuž ona odpovedela: Muj otce, jestliže jsi tak rekl Hospodinu, ucin mi podlé toho, jakžs mluvil; kdyžt jen dal Hospodin pomstu nad neprátely tvými, Ammonitskými. [3]
37 Rekla také otci svému: Necht toliko toto obdržím: Odpust mne na dva mesíce, at jdu a vejdu na hory a opláci panenství svého, já i družicky mé.
38 Kterýž rekl: Jdi. I propustil ji na dva mesíce. Odešla tedy ona i družicky její, a plakala panenství svého na horách.
39 A pri dokonání dvou mesícu navrátila se k otci svému, a vykonal pri ní slib svuj, kterýž byl ucinil. Ona pak nepoznala muže. I byl ten obycej v Izraeli, [4]
40 Že každého roku scházívaly se dcery Izraelské, aby plakaly nad dcerou Jefte Galádského za ctyri dni v roce.