1 Nadto každý z mužu Izraelských prísahou se byli zavázali v Masfa, rkouce: Žádný z nás nedá dcery své Beniaminským za manželku.
2 Protož všel lid do domu Boha silného, a sedeli tam až do vecera pred Bohem, a pozdvihše hlasu svého, plakali plácem velikým.
3 A rekli: Proc Hospodine, Bože Izraelský, stalo se toto v Izraeli, aby dnes ubylo jedno pokolení z Izraele?
4 Nazejtrí pak ráno vstal lid, a vzdelali tam oltár, a obetovali obeti zápalné a pokojné.
5 Rekli pak synové Izraelští: Jest-li kdo, ješto neprišel do shromáždení tohoto ze všech pokolení Izraelských k Hospodinu? (Nebo se byli velice zaprisáhli proti tomu, kdož by neprišel k Hospodinu do Masfa, rkouce: Bez milosti at umre.
6 Nebo litujíce synové Izraelští Beniamina bratra svého, rekli: Dnes vyhlazeno jest jedno pokolení z Izraele.
7 Jakž tedy uciníme s temi ostatky, aby ženy meli, ponevadž jsme se prísahou zavázali skrze Hospodina, že jim nedáme dcer svých za manželky?)
8 Rekli tedy: Jest-li kdo z pokolení Izraelských, ješto neprišel k Hospodinu do Masfa? A aj, neprišel byl žádný do vojska z Jábes Galád do shromáždení.
9 Nebo když secten byl lid, a aj, nebylo tam žadného z obyvatelu Jábes Galád.
10 Protož poslalo tam shromáždení to dvanácte tisíc mužu nejsilnejších, a prikázali jim, rkouce: Jdete a pobíte obyvatele Jábes Galád ostrostí mece, ženy i deti. [1]
11 Toto pak uciníte: Všecky mužského pohlaví, a každou ženu, kteráž muže poznala, zamordujete. [2]
12 Nalezli tedy mezi obyvateli Jábes Galád ctyri sta devecek panen, kteréž nepoznaly muže, a privedli je do vojska v Sílo, kteréž bylo v zemi Kananejské.
13 Tedy poslalo všecko to shromáždení, a mluvili k synum Beniamin, kteríž byli v skále Remmon, a povolali jich v pokoji.
14 Protož navrátili se Beniaminští toho casu. I dali jim ženy, kteréž živé zachovali z žen Jábes Galád, ale ani tak se jim nedostávalo jich.
15 Lidu pak líto bylo Beniamina, proto že ucinil Hospodin mezeru v pokoleních Izraelských.
16 Rekli tedy starší shromáždení toho: Jak uciníme s temi pozustalými, aby meli ženy? Nebo vyhlazeny jsou ženy z pokolení Beniamin.
17 Rekli také: Dedictví Beniaminovo pozustalým náleží, aby nezahynulo pokolení z Izraele.
18 My pak nemužeme jim dáti dcer svých za manželky; (nebo se byli prísahou zavázali synové Izraelští, rkouce: Zlorecený bud, kdož by dal manželku synum Beniamin.)
19 Potom rekli: Aj, slavnost Hospodinova bývá v Sílo každého roku na míste, kteréž jest s pulnocní strany domu Boha silného, k východu slunce ceste, kterouž se chodí od domu Boha silného do Sichem, a Lebnu jest na poledne.
20 Prikázali tedy synum Beniamin, rkouce: Jdete a skrejte se v vinicích.
21 A šetrte, a aj, když vyjdou dcery Sílo plésati v houfích, tedy vyskocíte z vinic a pochytíte sobe každý manželku svou ze dcer Sílo, a odejdete do zeme Beniamin.
22 Když pak prijdou otcové jejich aneb bratrí jejich, aby se pred námi soudili, tedy rekneme jim: Slitujte se nad námi místo nich, nebo v té válce nevzali jsme pro každého z nich manželky; také jste vy jim nedali jich, a tak nebudete nic vinni.
23 Tedy ucinili tak synové Beniamin, a privedli sobe manželky vedlé poctu svého z tech plésajících, kteréž uchvátili; a odšedše, navrátili se k dedictví svému, a vzdelavše zase mesta svá, bydlili v nich.
24 A tak odešli odtud synové Izraelští toho casu, jeden každý k svému pokolení a k celedi své; a vrátili se odtud jeden každý k dedictví svému.
25 Tech dnu nebylo krále v Izraeli, ale každý, což se mu videlo, to cinil.