1 Rozpomen se, Hospodine, co se nám deje; popatr a viz pohanení naše.
2 Dedictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcum.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Vody své za peníze pijeme, dríví naše za záplatu prichází.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpocinouti.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Otcové naši hrešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach mece i na poušti.
10 Kuže naše jako pec zcernaly od náramného hladu.
11 Ženám na Sionu i pannám v mestech Judských násilé ciní.
12 Knížata rukou jejich zvešena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod drívím klesají.
14 Starci sedati v branách prestali a mládenci od zpevu svých.
15 Prestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Spadla koruna s hlavy naší; beda nám již, že jsme hrešili.
17 Protot jest mdlé srdce naše, pro tyt veci zatmely se oci naše,
18 Pro horu Sion, že zpuštena jest; lišky chodí po ní.
19 Ty Hospodine, na veky zustáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Proc se zapomínáš na veky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé casy?
21 Obrat nás, ó Hospodine, k sobe,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hnevati se budeš na nás velice?