1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, rka:
2 Prikaž synum Izraelským, at prinesou tobe oleje olivového, cistého, vytlaceného, k svícení, aby lampy ustavicne rozsvecovány byly.
3 Pred oponou svedectví v stánku úmluvy zporádá je Aron, aby horely od vecera až do jitra pred Hospodinem vždycky. Tot bude ustanovení vecné v národech vašich.
4 Na svícen cistý rozstavovati bude lampy pred Hospodinem vždycky.
5 A vezma mouky belné, upeceš z ní dvanácte kolácu; jeden každý kolác bude ze dvou desetin efi.
6 A rozkladeš je dvema rady, šest v radu jednom, na stole cistém pred Hospodinem.
7 Dáš také na každý rad kadidla cistého, aby bylo za každý chléb ten kourení pametné v obet ohnivou Hospodinu.
8 Každého dne sobotního klásti budete je radem pred Hospodinem vždycky, berouce je od synu Izraelských smlouvou vecnou.
9 I budou Aronovi a synum jeho, kterížto jísti budou je na míste svatém; nebo nejsvetejší vec jest jim z obetí ohnivých Hospodinových právem vecným.
10 Vyšel pak syn ženy Izraelské, kteréhož mela s mužem Egyptským, mezi syny Izraelskými, a vadili se v staních syn ženy té Izraelské s mužem Izraelským.
11 I zlorecil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu Božímu. Tedy privedli ho k Mojžíšovi. (Jméno pak matky jeho bylo Salumit, dcera Dabri, z pokolení Dan.) [3]
12 A dali jej do vezení, až by jim bylo oznámeno, co s ním Buh káže uciniti.
13 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, rka:
14 Vyved toho ruhace ven z stanu, a nechat všickni ti, kteríž slyšeli, vloží ruce na hlavu jeho, a všecken lid at ho ukamenuje.
15 Mluve pak k synum Izraelským, díš jim: Kdož by koli zlorecil Bohu svému, poneset hrích svuj.
16 Kdož by zlorecil jménu Hospodinovu, smrtí umre, a všecko shromáždení bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zlorecil jménu Hospodinovu, smrtí umre.
17 Zabil-li by kdo kterého cloveka, smrtí umre. [1]
18 Jestliže by pak zabil hovado, navrátí jiné, hovado za hovado.
19 Kdož by pak zohavil bližního svého, vedlé toho, jakž on ucinil, tak se stan jemu:
20 Zlámaní za zlámaní, oko za oko, zub za zub. Jakouž by ohavu ucinil na tele cloveka, taková zase ucinena bude jemu. [2]
21 Kdož by zabil hovado, navrátí jiné, ale kdož by zabil cloveka, umre.
22 Jednostejné právo míti budete. Jakož príchozímu, tak domácímu stane se; nebo já jsem Hospodin Buh váš.
23 Tedy mluvil Mojžíš k synum Izraelským ty veci. I vyvedli toho ruhace ven za stany, a kamením ho zametali. Ucinili, pravím, synové Izraelští vedlé toho, jakož prikázal Hospodin Mojžíšovi.