1 Videní Abdiášovo. Takto praví Panovník Hospodin o zemi Idumejské: Povest jsme slyšeli od Hospodina, a legáta k národum vyslaného: Nuže, povstanmež k boji proti ní.
2 Aj, zpusobím to, abys byl nejšpatnejší mezi národy, a abys byl v náramném pohrdání.
3 Pýcha srdce tvého zklamá te, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, v prevysokém obydlí svém, ríkaje v srdci svém: Kdož by mne strhl na zem?
4 Bys pak vysoko udelal jako orlice, nýbrž bys mezi hvezdami položil hnízdo své, i odtud strhnu te, praví Hospodin.
5 Kterak jsi poplénen? Zdali zlodeji prišli na tebe? Zdali loupežníci nocní? Zdaliž by kradli pres spotrebu svou? Kdyby ti, kteríž zbírají víno, prišli na tebe, zdaž by nepozustavili aspon paberku?
6 Jakt jsou vystiženy veci Ezau, vyhledáni pokladové jeho!
7 Až ku pomezí vystrcí te všickni, s kterýmiž smlouvu máš; podvedou te, zmocní se tebe ti, s nimiž pokoj máš; náchlebníci tvoji udelajít ránu zrádne, již nebude lze vyrozumeti.
8 Zdaliž v ten den, praví Hospodin, nevyhladím moudrých z zeme Idumejské, a rozumných s hory Ezau?
9 I budou se desiti udatní tvoji, ó Temane, proto, že poraženi jsouce, vypléneni budou všickni s hory Ezau.
10 Pro nátisk bratru tvému Jákobovi cinený prikryje te hanba, a vyplénen budeš na vecnost.
11 Stál jsi v ten den naproti, a když zajímali cizí vojsko jeho, a když cizozemci vcházeli do bran jeho, a o Jeruzalém metali losy, ty jsi také byl jako jeden z nich.
12 Nedívejž se tedy na den bratra svého, na den zajetí jeho, aniž se vesel nad syny Judskými v den zahynutí jejich, aniž pyšne mluv ústy svými v den uzkosti.
13 Nevcházej do brány lidu mého v den bídy jejich, aniž se dívej trápení jeho v den bídy jeho, a nechtej sahati na statek jeho v den bídy jeho.
14 Aniž stuj pri mezere, abys hubil ty, kteríž z nich ucházejí, aniž vydávej nepríteli v moc tech, kteríž z nich pozustali v den úzkosti.
15 Nebo blízko jest den Hospodinuv proti všechnem tem národum. Jakž jsi cinil, tak se stane tobe, odplata tvá navrátí se na hlavu tvou.
16 Nebo ponevadž vy na mé hore svaté píti bedete, nadtot píti budou všickni národové ustavicne. Píti, pravím, a požírati budou, až budou, jako by jich nebylo. [1]
17 Na hore pak Sion bude vysvobození, a bude svatá, a tak dedicne držeti bude dum Jákobuv dedictví svá.
18 I bude dum Jákobuv ohen, a dum Jozefuv plamen, dum pak Ezau plevy, i rozpálí se na ne a sehltí je, aniž kdo pozustane z domu Ezau; nebo Hospodin mluvil.
19 A tak dediti budou v krajine polední s horou Ezau, i v rovine s Filistinskými; vládnouti také budou krajinou Efraimovou i krajinou Samarskou, a Beniaminovou i Galádskou.
20 I zajaté vojsko toto synu Izraelských v tom, což bylo Kananejských až do Sarepty, zajatí pak Jeruzalémští v tom, což jest na konci panství, dediti budou s mesty na poledne.
21 I vstoupí vysvoboditelé na horu Sion, aby soudili horu Ezau, a tak bude Hospodinovo království. [2]