1 Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi. [1]
2 Nebo o zhoube premýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.
3 Moudrostí vzdelán bývá dum, a rozumností upevnen.
4 Skrze umení zajisté pokojové naplneni bývají všelijakým zbožím drahým a utešeným.
5 Muž moudrý jest silný, a muž umelý pridává síly.
6 Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádcu.
7 Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráne neotevre úst svých.
8 Kdo myslí zle ciniti, toho nešlechetným nazovou.
9 Zlé myšlení blázna jest hrích, a ohavnost lidská posmevac.
10 Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.
11 Vytrhuj jaté k smrti; nebo od tech, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?
12 Díš-li: Aj, nevedeli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutku jeho?
13 Synu muj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.
14 Tak umení moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onat bude mzda, a nadeje tvá nebude vytata.
15 Neciniž úkladu, ó bezbožníce, príbytku spravedlivého, a nekaz odpocinutí jeho.
16 Nebo ac sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.
17 Když by padl neprítel tvuj, neraduj se, a když by klesl, nechat nepléše srdce tvé, [2]
18 Aby snad nepopatril Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od neho hnev svuj.
19 Nehnevej se prícinou zlostníku, aniž následuj bezbožných.
20 Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.
21 Boj se Hospodina, synu muj, i krále, a k neustavicným se neprimešuj.
22 Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou tech kdo zná?
23 Také i toto moudrým náleží: Prijímati osobu v soudu není dobré.
24 Toho, kdož ríká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.
25 Ale kteríž kárají, budou potešeni, a prijde na ne požehnání dobrého.
26 Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.
27 Nastroj vne dílo své, a sprav je sobe na poli; potom také vystavíš dum svuj.
28 Nebývej svedkem všetecným proti bližnímu svému, aniž lahodne namlouvej rty svými.
29 Neríkej: Jakž mi ucinil, tak mu uciním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.
30 Pres pole muže lenivého šel jsem, a pres vinici cloveka nemoudrého,
31 A aj, porostlo všudy trním, prikryly všecko koprivy, a ohrada kamenná její byla zborená.
32 A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.
33 Malicko pospíš, malicko zdrímeš, malicko složíš ruce, abys poležel,
34 V tom prijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.