1 Prednímu zpeváku, žalm Daviduv. Ó Bože chvály mé, necin se neslyše.
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mne se otevrela, mluvili proti mne jazykem lživým.
3 A slovy jizlivými osocili mne, válcí proti mne beze vší príciny.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ne modlíval.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník at mu stojí po pravici.
7 Když pred soudem stane, at zustane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hríchu.
8 Budiž dnu jeho málo, a úrad jeho vezmi jiný.
9 Budtež deti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Budtež behouni a tuláci synové jeho, žebrete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Pritáhni k sobe lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Nebudiž, kdo by mu chtel milosrdenství prokázati, aniž bud, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Potomci jeho z koren vytati budte, v druhém kolenu vyhlazeno bud jméno jejich.
14 Prijdiž na pamet nepravost predku jeho pred Hospodinem, a hrích matky jeho nebud shlazen.
15 Budtež pred Hospodinem ustavicne, až by vyhladil z zeme památku jejich,
16 Proto že nepamatoval, aby cinil milosrdenství, ale protivenství cinil cloveku chudému a nuznému a sevrenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 Ponevadž miloval zlorecení, nechat prijde na nej; nemel líbosti v požehnání, nechat se vzdálí od neho.
18 A tak budiž oblecen v zlorecenství jako v svuj odev, a at vejde do vnitrností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Budiž jemu to jako plášt k priodívání, a jako pás k ustavicnému opasování.
20 Taková mzda prijdiž mým protivníkum od Hospodina, a mluvícím zlé veci proti duši mé.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskave pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 Jsemt zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raneno jest u vnitrnostech mých.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 Kolena má klesají postem, a telo mé vyschlo z tucnosti.
25 Nadto jsem jim za posmech; když mne uhlédají, potrásají hlavami svými.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože muj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, ucinil to.
28 Necht oni jakkoli zlorecí, ty dobrorec; kteríž povstali, necht se zastydí, aby se veselil služebník tvuj.
29 Budtež obleceni protivníci moji v zahanbení, a necht se odejí jako pláštem hanbou svou.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostred mnohých chváliti jej budu,
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od tech, kteríž odsuzují život jeho.