1 Prednímu kantoru k nízkému zpevu, žalm Daviduv.
2 Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli verní z synu lidských. [1]
3 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého reci vynášejí.
4 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,
5 Kteríž ríkají: Jazykem svým premužeme, mámet ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?
6 Pro zhoubu chudých, pro úpení nuzných jižt povstanu, praví Hospodin, v bezpecnosti postavím toho, na nejž poleceno bylo.
7 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti cisté, jako stríbro v hlinené peci prehnané a sedmkrát zprubované.
8 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostríhati každého od národu tohoto až na veky.
9 Vukol a vukol bezbožní se protulují, když takoví nicemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.