1 Prednímu zpeváku, písen Davidova. Ríká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by cinil dobré. [1]
2 Hospodin s nebe popatril na syny lidské, aby videl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha. [2]
3 Všickni se odvrátili, naporád neužitecní ucineni jsou; není, kdo by cinil dobré, není ani jednoho.
4 Zdaliž nevedí všickni cinitelé nepravosti, že zžírají lid muj, jako by chléb jedli? Hospodina pak nevzývají.
5 Tehdáž se náramne strašiti budou; nebo Buh jest v rodine spravedlivého.
6 Radu chudého potupujete, ale Hospodin jest nadeje jeho.
7 Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Hospodin zase privede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.