1 Daviduv. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž ucí ruce mé boji, a prsty mé bitve.
2 Milosrdenství mé a hrad muj, útocište mé, vysvoboditel muj, a štít muj, protož v nehot já doufám; ont mi podmanuje lidi.
3 Hospodine, co jest clovek, že se znáš k nemu, a syn cloveka, že ho sobe tak vážíš?
4 Clovek marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
5 Hospodine, naklon svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouriti se budou.
6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypust strely své a poraz je.
7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvobod mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemcu.
8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
9 Bože, písen novou zpívati budu tobe na loutne, a na desíti strunách žalmy tobe prozpevovati,
10 Dávajícímu vítezství králum, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od mece vražedlného.
11 Vysvobod mne, a vytrhni mne z ruky cizozemcu, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárne rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
13 Špižírny naše plné at vydávají všelijaké potravy; dobytek náš at rodí na tisíce, a na deset tisícu v stájích našich.
14 Volové naši at jsou vytylí; at není vpádu ani zajetí, ani naríkání na ulicích našich.
15 Blahoslavený lid, jemuž se tak deje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.