1 Prednímu zpeváku k casu jitrnímu, žalm Daviduv. [1]
2 Bože muj, Bože muj, procež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naríkání mého.
3 Bože muj, pres celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
4 Ty zajisté jsi svatý, zustávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
5 V tobet doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
6 K tobe volávali, a spomáhals jim; v tobe doufali, a nebývali zahanbeni.
7 Já pak cerv jsem, a ne clovek, útržka lidská a povrhel vubec.
8 Všickni, kteríž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potrásají, ríkajíce:
9 Spustilte se na Hospodina, necht ho vysvobodí; nechat jej vytrhne, ponevadž se mu v nem zalíbilo.
10 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání pri prsích matky mé.
11 Na tebet jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Buh muj ty jsi.
12 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
13 Obklicujít mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
14 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a rvoucí.
15 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostred vnitrností mých.
16 Vyprahla jako strepina síla má, a jazyk muj prilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
17 Nebo psi obskocili mne, rota zlostníku oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
18 Mohl bych scísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi. [5]
19 Delí mezi sebou roucha má, a o muj odev mecí los.
20 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, prispej k spomožení mému.
21 Vychvat od mece duši mou, a z moci psu jedinkou mou.
22 Zachovej mne od úst lva, a od rohu jednorožcových vyprost mne.
23 I budu vypravovati bratrím svým o jménu tvém, u prostred shromáždení chváliti te budu, rka: [2]
24 Kteríž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko síme Jákobovo ctete jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
25 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tvári své od neho, nýbrž když k nemu volá, vyslýchá jej.
26 O tobe chvála má v shromáždení velikém, sliby své plniti budu pred temi, kteríž se bojí tebe.
27 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteríž ho hledají, živo bude srdce vaše na veky. [3]
28 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky konciny zeme, a skláneti se budou pred ním všecky celedi národu. [4]
29 Nebo Hospodinovo jest království, a ont panuje nad národy.
30 Jísti budou a skláneti se pred ním všickni tucní zeme, jemu se klaneti budou všickni sstupující do prachu, a kteríž duše své nemohou pri životu zachovati.
31 Síme jejich sloužiti mu bude, a pricteno bude ku Pánu v každém veku.
32 Prijdout, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.