1 Prednímu kantoru z synu Chóre, žalm.
2 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
3 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
4 Ústa má mluviti budou moudrost, a premyšlování srdce mého rozumnost.
5 Nakloním k prísloví ucha svého, a pri harfe vykládati budu prípovídku svou.
6 I proc se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost tech, kteríž mi na paty šlapají, mne obklíciti mela?
7 Kteríž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemuže, ani Bohu za nej dáti mzdy vyplacení,
9 (Nebot by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedet toho na veky),
10 Aby živ byl vecne, a nevidel porušení.
11 Nebo se vídá, že i moudrí umírají, blázen a hovadný clovek zaroven hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
12 Myšlení jejich jest, že domové jejich vecní jsou, a príbytkové jejich od národu do pronárodu; procež je po krajinách nazývají jmény svými.
13 Ale clovek v sláve netrvá, jsa podobný hovadum, kteráž hynou.
14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím pri nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale uprímí panovati budou nad nimi v jitre; zpusob pak onechno aby zvetšel, z príbytku svého octnou se v hrobe.
16 Ale Buh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne prijme. Sélah.
17 Neboj se, když by nekdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
18 Pri smrti zajisté niceho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
19 Actkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobe ciste povoluje:
20 A však musí se odebrati za vekem otcu svých, a na veky svetla neuzrí.
21 Summou: Clovek jsa ve cti, neusrozumí-li sobe, bývá ucinen podobný hovadum, kteráž hynou.