1 Prednímu z kantoru, žalm Daviduv,
2 Když k nemu prišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé.
3 Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlad prestoupení má.
4 Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hríchu mého ocist mne.
5 Nebo já znám prestoupení svá, a hrích muj prede mnou jest ustavicne.
6 Tobe, tobe samému, zhrešil jsem, a zlého se pred ocima tvýma dopustil, abys spravedlivý zustal v recech svých, a bez úhony v soudech svých.
7 Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hríchu pocala mne matka má.
8 Aj, ty libuješ pravdu u vnitrnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.
9 Vycist mne yzopem, a ocišten budu, umej mne, a nad sníh belejší budu.
10 Dej mi slyšeti radost a potešení, tak at zpléší kosti mé, kteréž jsi potrel. [1] [2]
11 Odvrat tvár svou prísnou od hríšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.
12 Srdce cisté stvor mi, ó Bože, a ducha prímého obnov u vnitrnostech mých. [3]
13 Nezamítej mne od tvári své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.
14 Navrat mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrd mne. [4]
15 I budu vyucovati prestupníky cestám tvým, aby hríšníci k tobe se obraceli.
16 Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli muj, a budet s veselím prozpevovati jazyk muj o spravedlnosti tvé. [5]
17 Pane, rty mé otevri, i budou ústa má zvestovati chválu tvou.
18 Nebo neoblíbil bys obeti, bycht ji i dal, aniž bys zápalu prijal.
19 Obeti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potrebným, Bože, nezhrzíš.
20 Dobrotive nakládej z milosti své s Sionem, vzdelej zdi Jeruzalémské.
21 A tehdáž sobe zalíbíš obeti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obetí, tehdážt voly na oltári tvém obetovati budou.