1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího prebývá, v stínu Všemohoucího odpocívati bude. [1] [2]
2 Dím Hospodinu: Útocište mé a hrad muj, Buh muj, v nemž nadeji skládati budu.
3 Ont zajisté vysvobodí te z osídla lovce, a od nejjedovatejšího nakažení morního.
4 Brky svými prikryje te, a pod krídly jeho bezpecen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
5 Nebudeš se báti prístrachu nocního, ani strely létající ve dne.
6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákote, ani povetrí morního, v polední cas hubícího.
7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisícu po pravici tvé, ale k tobe se to nepriblíží.
8 Ocima toliko svýma to spatríš, a odplate bezbožných se podíváš.
9 Ponevadž jsi Hospodina, kterýž útocište mé jest, a Nejvyššího za svuj príbytek položil,
10 Neprihodí se tobe nic zlého, aniž se priblíží jaká rána k stánku tvému. [3]
11 Nebo andelum svým prikázal o tobe, aby te ostríhali na všech cestách tvých.
12 Na rukou ponesou te, abys neurazil o kámen nohy své.
13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíce i draka.
14 Ponevadž mne, dí Buh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
16 Dlouhostí dnu jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.