1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvej se. [2]
2 Zdvihni se, ó soudce vší zeme, a dej odplatu pyšným. [1]
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
4 Žváti a hrde mluviti, honosíce se, všickni cinitelé nepravosti?
5 Lid tvuj, Hospodine, potírati a dedictví tvé bedovati?
6 Vdovy a príchozí mordovati, a sirotky hubiti,
7 Ríkajíce: Nehledít na to Hospodin, aniž tomu rozumí Buh Jákobuv?
8 Rozumejte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
9 Zdali ten, jenž ucinil ucho, neslyší? A kterýž stvoril oko, zdali nespatrí? [3]
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž ucí lidi umení?
11 Hospodint zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvicíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyucuješ.
13 Abys mu zpusobil pokoj pred casy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
14 Nebot neopustí Hospodin lidu svého, a dedictví svého nezanechá,
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni uprímého srdce.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkum? Kdo by se byl za mne postavil proti tem, jenž páší nepravost?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlcení.
18 Již jsem byl rekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
19 Ve množství premyšlování mých u vnitrnosti mé, tvá potešování obveselovala duši mou.
20 Zdaliž se k tobe pritovaryší stolice prevráceností tech, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Buh muj skalou útocište mého.
23 Ont obrátí na ne nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Buh náš.