1 Opet pozdvihl jsem ocí svých, a uzrel jsem, a aj muž, v jehož ruce byla šnura míry.
2 I rekl jsem: Kam jdeš? I rekl mi: Meriti Jeruzaléma, abych videl, jak veliká širokost jeho, a jak veliká dlouhost jeho.
3 A aj, když andel ten, kterýž mluvil se mnou, vycházel, jiný andel vycházel jemu vstríc.
4 A rekl jemu: Bež, mluv k mládenci tomu, rka: Po vsech bydliti budou Jeruzalémští, pro množství lidu a dobytka u prostred neho.
5 A já budu, praví Hospodin, jeho zdí ohnivou vukol, a slávou budu u prostred neho.
6 Nuže, nuže, utectež již z zeme pulnocní, praví Hospodin, ponevadž se ctyr stran sveta volný pruchod ucinil jsem vám, praví Hospodin.
7 Nuže, Sione, kterýž prebýváš u dcery Babylonské, vydobud se.
8 Nebo takto praví Hospodin zástupu: Po sláve poslal mne proti národum tem, kteríž zloupili vás; nebo kdož se dotýká vás, dotýká se zrítelnice oka mého.
9 Nebo aj, já zdvihnu ruku svou proti nim, a budou loupež služebníkum svým, i zvíte, že Hospodin zástupu poslal mne.
10 Prozpevuj a vesel se, dcero Sionská; nebo aj, já prijdu a budu bydliti u prostred tebe, praví Hospodin.
11 I pripojí se národové mnozí k Hospodinu v ten den, a budou mým lidem, a budu bydliti u prostred tebe, i zvíš, že Hospodin zástupu poslal mne k tobe.
12 Tehdy dedicne ujme Hospodin Judu, díl svuj, v zemi svaté, a vyvolí zase Jeruzalém.
13 Umlkniž všeliké telo pred oblícejem Hospodinovým, nebot procítí z príbytku svatosti své.