1 Potom navrátil se andel, kterýž mluvil se mnou, a zbudil mne jako muže, kterýž zbuzen bývá ze sna svého.
2 I rekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem rekl:Vidím, že aj, svícen zlatý všecken, a olejný dcbán na vrchu jeho, a sedm lamp jeho na nem, a sedm nálevek k tem sedmi lampám, kteréž jsou na vrchu jeho.
3 A dve olivy pri nem, jedna po pravé strane dcbánu olejného, a druhá po levé strane jeho.
4 Tehdy odpovedel jsem a rekl jsem andelu tomu, kterýž mluvil ke mne, rka: Co ty veci jsou, pane muj?
5 A odpovídaje andel, kterýž mluvil se mnou, rekl mi: Což nevíš, co ty veci jsou? I rekl jsem: Nevím, pane muj.
6 Tedy odpovídaje, mluvil ke mne, rka: Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, rkoucí: Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupu. [1]
7 Co jsi ty, ó horo veliká, pred Zorobábelem? Rovina. Nebo doloží nejvyšší kámen s hlucným prokrikováním: Milost, milost jemu.
8 I stalo se slovo Hospodinovo ke mne, rkoucí:
9 Ruce Zorobábelovy založily dum tento, a ruce jeho dokonají. I zvíš, že Hospodin zástupu poslal mne k vám.
10 Nebo kdož by pohrdal dnem malých zacátku, ponevadž se veselí, hledíce na ten kámen, totiž na závaží v ruce Zorobábelove, tech sedm ocí Hospodinových, procházejících všecku zemi?
11 Tedy odpovídaje jemu, rekl jsem? Co ty dve olivy po pravé strane toho svícnu, i po levé strane jeho?
12 Opet odpovídaje jemu, rekl jsem: Co ty dve olivky, kteréž jsou mezi dvema trubicemi zlatými, kteréž vylévají z sebe zlato?
13 I mluvil ke mne, rka: Víš-liž, co ty veci jsou? I rekl jsem: Nevím, pane muj.
14 Tedy rekl: To jsou ty dve olivy, kteréž jsou u Panovníka vší zeme.