1 Ohledejte sebe, ohledejte, pravím, ó národe nemilý,
2 Prvé než uložení prijde, a den jako plevy pomine, prvé než prijde na vás prchlivost hnevu Hospodinova, prvé než prijde na vás den hnevu Hospodinova. [1]
3 Hledejte Hospodina všickni tiší zeme, kteríž soud jeho ciníte; hledejte spravedlnosti, hledejte tichosti. Snad se ukryjete v den hnevu Hospodinova.
4 Nebo Gáza bude opušteno, a Aškalon zpustne; Azot o polednách zaženou, a Akaron vykorenen bude.
5 Beda tem, kteríž bydlí v krajine pomorské, národu Ceretejských. Slovo Hospodinovo proti vám jest, ó zeme Kananejská Filistinských, že te tak zahladím, aby nebylo žádného obyvatele.
6 I bude krajina pomorská místo ovcincu, jam pastýrských a stájí dobytka.
7 Bude také i ostatku domu Judského krajinou, kdež by pásli. V domích Aškalonu u vecer léhati budou, když je navštíví Hospodin Buh jejich, a privede zase zajaté jejich.
8 Slyšelt jsem hanení Moábských a utrhání synu Ammonitských, kterýmiž haneli muj lid, a honosili se na pomezí jejich.
9 Protož živ jsem já, praví Hospodin zástupu, Buh Izraelský, že Moáb jako Sodoma bude, a synové Ammonitští jako Gomora, místem kopriv a domem solným a pustinou až na veky. Ostatkové lidu mého rozchvátají je, a pozustalí z lidu mého dedicne je obdrží. [2]
10 To jim pro pýchu jejich, že zhaneli a zpínali se nad lid Hospodina zástupu.
11 Hrozný jim bude Hospodin; nebo zpusobí, aby zhubeneli všickni bohové zeme. I bude se jemu klaneti každý z místa svého, všickni ostrovové národu.
12 Také i vy, Mourenínové, mecem mým zbiti budete.
13 Nebo vztáhne ruku svou na pulnoci, a zhubí Assyrii, a obrátí Ninive v pustinu, a v suchost jako poušt.
14 I budou u prostred neho léhati stáda, všecky šelmy národu, pelikán i výr na makovicích jeho nocovati budou; hlas zníti bude na okne, pustina na vereji, když cedroví jeho obnaží.
15 Takovét bude to mesto plésající, kteréž sedí bezpecne, ríkaje v srdci svém: Já jsem, a krome mne není žádného více. Jakt jest ucineno pusté, peleší šelmám! Kdožkoli pujde skrze ne, ckáti bude a zmítati rukou svou.