1 Následovníci moji budte, jako i já Kristuv. [1]
2 Chválímt pak vás, bratrí, že všecky veci mé v pameti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte.
3 Chcit pak, abyste vedeli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Buh. [2]
4 Každý muž, modle se aneb prorokuje s prikrytou hlavou, ohyžduje hlavu svou.
5 Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s neprikrytou hlavou, ohyžduje hlavu svou; nebo jednostejná vec jest, jako by se oholila.
6 Nebo nezavíjí-lit žena hlavy své, nechažt se také ostríhá. Pakli jest mrzká vec žene oholiti se neb ostríhati, nechažt se zavíjí.
7 Mužt nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest.
8 Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.
9 Není zajisté muž stvoren pro ženu, ale žena pro muže.
10 Protož mát žena míti obestrení na hlave pro andely.
11 Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu.
12 Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak veci z Boha.
13 Vy sami mezi sebou sudte, sluší-li se žene s neprikrytou hlavou modliti Bohu.
14 Zdaliž vás i samo prirození neucí, žet jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?
15 Ale žene míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí.
16 Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myt takového obyceje nemáme, ani církev Boží.
17 Toto pak predkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.
18 Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždení, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a ponekud tomu verím.
19 Nebot musejí i kacírstva mezi vámi býti, aby práve zbožní zjeveni byli mezi vámi.
20 A tak když se scházíte vespolek, jižt to není veceri Páne jísti,
21 Ponevadž jeden každý nejprv veceri svou prijímá v jedení, a tu nekdo lacní, a jiný se prepil.
22 A což pak domu nemáte k jedení a ku pití? Cili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteríž nemají hojnosti pokrmu? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jiste nechválím. [3]
23 Já zajisté prijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb, [4]
24 A díky ciniv, lámal a rekl: Vezmete, jezte, to jest telo mé, kteréž se za vás láme. To cinte na mou památku. [5] [6]
25 Takž i kalich, když povecerel, rka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To cinte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku. [7]
26 Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páne zvestujte, dokavadž neprijde.
27 A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páne nehodne, vinen bude telem a krví Páne.
28 Zkusiž tedy sám sebe clovek, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.
29 Nebo kdož jí a pije nehodne, odsouzení sobe jí a pije, nerozsuzuje tela Páne.
30 Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,
31 Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.
32 Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poucováni, abychom s svetem nebyli odsouzeni.
33 A tak, bratrí moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé cekávejte.
34 Pakli kdo lacní, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak veci, když prijdu, zrídím.