1 Nechcit pak, abyste nevedeli, bratrí, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni more prešli,
2 A všickni v Mojžíše pokrteni jsou v oblace a v mori,
3 A všickni týž pokrm duchovní jedli,
4 A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus.
5 Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti.
6 Ty pak veci za príklad nám býti mají k tomu, abychom nebyli žádostivi zlého, jako i oni žádali.
7 Protož nebudte modlári, jako nekterí z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.
8 Aniž smilneme, jako nekterí z nich smilnili, a padlo jich jeden den trimecítma tisícu.
9 Ani pokoušejme Krista, jako nekterí z nich pokoušeli, a od hadu zhynuli.
10 Ani repcete, jako i nekterí z nich reptali, a zhynuli od záhubce.
11 Toto pak všecko u figure dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteríž jsme již na konci sveta.
12 A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.
13 Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale vernýt jest Buh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale zpusobít s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti. [1]
14 Protož, moji milí bratrí, utíkejtež modlárství.
15 Jakožto opatrným mluvím. Vy sudte, co pravím.
16 Kalich dobrorecení, kterémuž dobrorecíme, zdaliž není spolecnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není spolecnost tela Kristova?
17 Nebo jeden chléb, jedno telo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme. [2]
18 Pohledte na Izraele podle tela. Zdaliž ti, kteríž jedí obeti, nejsou úcastníci oltáre?
19 Což pak tedy dím? Že modla jest neco? Anebo že modlám obetované neco jest? Nikoli.
20 Ale toto pravím, že, což obetují pohané, dáblum obetují, a ne Bohu. Nechtelt bych pak, abyste vy byli úcastníci dáblu.
21 Nebo nemužete kalicha Páne píti a kalicha dáblu; nemužete úcastníci býti stolu Páne a stolu dáblu.
22 Cili k hnevu popouzíme Pána? Zdali silnejší jsme nežli on?
23 Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitecné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdelává.
24 Žádný nehledej svých vecí, ale jeden každý toho, což jest bližního.
25 Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svedomí.
26 Nebo Pánet jest zeme i plnost její. [3]
27 Pozval-lit by vás pak kdo z neverících k stolu, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám predloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svedomí.
28 Pakli by vám nekdo rekl: Toto jest modlám obetované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svedomí. Páne zajisté jest zeme i plnost její.
29 Svedomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proc by mela svoboda má potupena býti od cizího svedomí?
30 A ponevadž já s díku cinením požívám, proc mi se rouhají prícinou toho, z cehož já díky ciním?
31 Protož budto že jíte, nebo pijete, anebo cožkoli ciníte, všecko k sláve Boží cinte.
32 Bez úrazu budte i Židum i Rekum i církvi Boží,
33 Jakož i já ve všem líbím se všechnem, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.